Zasílání novinek | O webu Hledaná slova | Kontakt

ústav či domácí péče?

Pěkný den všem co se rozhodují kam se svými milujícími.Manžel po srdeční příhodě byl bez kyslíku 50 minut. Potom koma,umělý spánek a výsledek? Odumřelá většina mozk. buňek,plíny,krmení hadičkou do žaludku-Peg,žádná komunikace,nehýbal se a musel být přikurtován k posteli 24h. Lékaři mu dávali jen několik týdnů života s tím že půjde do ústavu,tyto lidi se do domácí péče nedávají. Jsou těžce zvladatelní,mají svůj život,agresivní záchvaty ap. Byl 1r. v star. důchodu,já měla moc dobré místo ale neváhala jsem. Vzala jsem si ho domů a věřte že přes protest lékařů kteří mi prorokovali že za měsíc ho povezou zpět. Jsem na něj úplně sama,učila jsem ho sedět,potom chodit,pít dudlíkem ap. měsíce jsem spala v křesle u jeho postele a dávala pozor když jsem mu sundala z všech končetin kurty. Vzteky mě nakopl žebra,byla jsem samá modřina a shodila 12 kg. Byl to boj,na vše jsem byla ve dne v noci sama. A dnes po 2 letech? Dojde tak z 50% na WC. Ujde cca. 100metrů,pije z hrníčku a pega už půl roku nemáme. Krmím ho a i když je to neustálý boj tak jí. Má i svoji slovní zásobu-sice peprnou,ale domluvit se s velkou trpělivostí a vytrvalostí dá. Žijeme jen z jeho důchodu a přísp. na péči,je to neustálý boj. Ale to je to jediné co můžeme nakonec udělat pro své milované. Paní v přísp. psala že musí převlékat po mamce postel cca. 2xdenně. Já průměrně 6x. Můj život sice stojí za...důchod bude malý ale asi bych nesnesla pohled na něj při návčtěvách v ústavu kde by byl přikurtován za všechny 4 končetiny a pod uklid. léky aby nekřičel ap. A byl by ještě naživu? Láska a péče doma dělá zázraky. Dnes jen náš lékař stále opakuje že je to neuvěřitelné co jsme dokázali,všichni lékaři se tomu diví.Chce to jen odvahu a nehledat výmluvy proč to nejde. Věřte že těch několik málo úsměvů od něj za to stojí.
Reagovat na tento příspěvek

 

1.3.12 | Blanka

Jste skvělá ,paní Marto!

2.3.12 | Baláčková

Milá apní Marto, máte můj veliký obdiv! jistě máte pravdu, že málokde se postarají o nemocné tak, jako láskyplná rodina.I když je to hoodně vyčerpávající.Přeji mnoho sil Nina

10.3.12 | Renata

Sice tomu nevěřím že se o něj staráte takovou dobu sama ale znám případy s takovou diagnozou.Pracovala jsem ve zdravotnictví. A 50min. bez kyslíku? není to 5? Po 50min. pokud by ještě pacient žil tak by nikdy nechodil ap. Takže je třeba tento Váš příspěvek brát s rezervou

14.3.12 | Marta

vzkaz pro p. Renátu: škoda že jste uvedla fiktivní e-mail,chtěla jsem Vám přeposlat okopčenou zprávu kde je psané vše co jsem zde uvedla. Pokud Vás tak můj příspěvek tíží klidně se se mnou spojte a můžete vše vidět na vlastní oči. Vaší omluvy za Váš komentář není třeba. Pěkný den Brzokoupilová Marta

24.5.12 |

přeji vám moc a moc pevné zdraví , jste úžasná a skvělá žena pro svého manžela

7.6.12 | Boža

Milá paní,tak si pročítám Váš příběh a můžu říct, že mám k Vám úctu.Prožívám teď něco podobného,jako Vy,ale samozřejmě ne až tak.Pečuji o svou 90ti letou maminku,prolezlou rakovinou,v hrozných bolestech,slabou a odkázanou na mojí pomoc.Spousta lidí si řekne,že už to stejně nemá cenu.Dnes ráno měla světlou chvilku a řekla mi,že jsem její milovaná dceruška a že mi moc děkuje.Dlouho jsem od ní nelyšela smysluplnou větu,ale tato mi vynahradila ten půlrok probdělých nocí.Zdravím a hodně sil.

16.3.13 | Vlasta Pokorná

pozdrav pro p. Martu. Zdravím vás Marto a děkuji vám za vřelé přijetí u vás. Velice mě zajímal váš příběh a po zkontaktování jsem byla překvapená že jste souhlasila s mojí návštěvou.Smekám hluboce před vámi co jste dokázala za tu dobu udělat s manželem práce.A píšu to proto že ti co tady brečí tak by měli vědět a hlavně vidět co je starost o člověka s těžkým postižením mozku. Ještě jednou vřelý dík a můj obdiv. Věřte že bůh to vidí a pamatuje. Mnoho štěstí a hlavně vám sílu a klid v duši Vlasta

15.8.13 | hana

Dobrý den jsem ve stejné situaci se svým partnerem a je tolik věcí na které bych se vás ráda zeptala, mohla byste mi prosím poradit?