Vaše příběhy
Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.
Za dobrotu....
17.11.11 | Mátéová Irena
Dovolte mi se s vámi podělit také o můj příběh, který se týká péče o mou maminku. Začalo to všechno před dvěma lety, kdy se rapidně zhoršil zdravotní stav mého tatínka a po několika týdnech a po těžké nemoci zemřel.Poslední měsíc jeho života byl plný utrpení také díky chybám ze strany lékařů a veškerá péče o něj byla na mamince a na mě.Zbylí dva sourozenci se občas zastavili na kafe, ale prakticky s ničím nepomohli.Sestra pro to, že na nějaké přebalování nebo ošetření proleženin prý neměla žaludek a bratr proto,že je to chlap a ti to prostě nedělají.Po tatínkově smrti se rodina rozhodla, že bude pro maminku lepší, když v klidu dožije u nás, protože máme v přízemí bezbariérový pokoj s koupelnou, který jsme pro tuto příležitost před lety udělali.Bohužel jsme netušili, do čeho se řítíme...Mimochodem byl to nápad mé o 12let starší sestry, která měla už předem spočítané kolik jí to vynese. Měla do konce tu drzost, že pár dnů po tatínkově smrti prošmejdila celý jeho pokoj a poté znechuceně prohlásila, že by ji zajímalo, kam dal ty peníze co vydělal prodejem vlastních obrazů. Už tehdy nás mělo napadnout, že to nepřinese nic dobrého.Manžela postupně dotlačili mí sourozenci k tomu, aby zařídil přestěhování maminky a s tím spojené veškeré formality, poté na jejich přání zajistil prodej bytu.Ještě teď si vzpomínám, jak byli lační po penězích a neustále navštěvovali maminku aby zjistily jak jsou na tom.Rok po tatínkově smrti se byt prodal, hlavně díky manželově úsilí, ale tím začlo další kolo problémů. Dědictví se rozdělilo na 4stejné díly, ale to se nelíbilo ani sestře ani bratrovi. Maminčina část jim byla trnem v oku a tak dlouho doráželi, až ji připravili i o to.Jejich návštěvy se začaly krátit, zavolali jen občas. Změna nastala asi před měsícem, kdy jsme já a manžel svolali rodinnou radu kvůli zdravotnímu stavu maminky.Začala mít problémy se stařeckou demencí, mívá výpadky paměti, změny nálad, nadává a vymýšlí si že jsme na ni zlí.Mého manžela nemůže ani vystát, a po oné rodinné radě vlastně ani mě. Prohlašuje, že je můj muž zloděj a lhář, že v naší rodině je jediný inteligent můj syn, to se prý hned pozná a nechá si od mých sourozenců namluvit cokoli.Když jsem sourozencům řekla, že je maminka nemocná a mělo by se to řešit a že by se taky mohli zapojit do péče o ni ať změní prostředí, sestra prohlásila že jediný kdo potřebuje psychiatra jsme my a že věděla že to nakonec dopadne takto a jestli se mamince cokoli stane, bude to jen a jen naše vina.No a od té doby to jde u nás z kopce, jediné čemu to prospělo, je vztah mezi mnou a manželem, který to srovnalo a utužilo. Maminka a mí dva sourozenci jsou teď na jedné lodi a my na té druhé.Pomlouvají nás kde se dá a vymýšlí si story o tom, jak co bylo.Jen nevím, jak dlouho to psychycky vydržím, když už teď nad tím psaním brečím...Mimochodem dnes mám narozeniny a to ranní přání od matky bych vám fakt nepřála.
Reagovat na tento příspěvek
