Vaše příběhy
Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.
ODMĚNA ZA HODINU
22.7.08 | Marta
(Zamyšlení ženy pečující 24 hodin o svého handicapovaného muže. )Jsou tři hodiny.Odkládám hrnek od odpolední kávy a přemýšlím,co dál.Napřed dám Vojtovi svačinu, pak mu umyju hlavu a potom dojdu do krámku na nákup.
Vojta má rád sušené meruňky - pár jich v kuchyni opláchnu a nesu mu je do postele. Pomalu je žvýká a já se zatím převlékám a připravuju na nákup. Za chvíli začínám být nervózní. Než Vojta polkne jídlo, trvá to hrozně dlouho. Umělý chrup zpracovává meruňky třiadvacet minut. (Mnohem lepší pro nás bylo, když včera vypil diabetický nutridrink a dostal tak kvalitní výživu naráz, za pouhé za dvě minuty. Ale jedno balení stojí šedesát korun.) Dám mu napít. Potřebuje jít na záchod. Odtud ho odvádím do koupelny a chvíli mu myju vlasy. Pomáhám mu obléknout tričko. Ukládám do postele a přikryju ho.
Za tři minuty chce znovu čurat. Vím,že další pokus je zbytečný, ale nedá se nic dělat. S bílou holí se tam pomalu šourá sám. Po chvilce mi zoufalým tónem oznamuje, že to nejde.Moje nervy pracují. Podrážděně na něj vyjedu, dovedu do postele a přikryju. Cítím tlak v hlavě. Beru si tašku a konečně jdu ven. Jsou čtyři hodiny.Tlak v hlavě mě neopouští po celou dobu nákupu a přípravy večeře.
Když odhlédnu od jednoho nebo dvojího nočního probuzení a vydělím částku přiznaného příspěvku na péči počtem hodin mé celodenní osobní asistence, dostanu se k odměně l7,53 Kč za hodinu. Domácí práce,o které jsme se dříve, (pokud byl manžel zdráv), spravedlivě dělili, jsou navíc. Ale o peníze tolik nejde. Předchozích pět let jsem se starala o manžela i bez nich. Jde o to všechno vydržet.
Nový sociální zákon a poskytované služby měly postiženým a pečujícím o ně usnadnit život. Služby měly být dostupnější a skutečnost? Nabývám dojem, že opak je pravdou . Soužití dvojice vážně nemocného a velmi těžce postiženého je často, vinou zdražení za potřebné služby, obtížnější než dříve. Pokud má někdo dojem, že si můžeme díky příspěvku na sociální péči užívat, že mohu bez problému hradit doplatky na léky, nutridrinky a taxíky, kterými musím vozit manžela k lékaři, tak se mýlí. Stát preferuje péči o postižené v rodině, ale jsou pro to vytvořeny optimální podmínky?
Reagovat na tento příspěvek
