Vaše příběhy
Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.
NEPAL - Bídu,jako je v Nepálu,si nedokážete představit
11.12.15 | HELENA TLACHOVÁ ze Šumíc
Moje cesta do Nepálu se uskutečnila díky tomu,že jsem se přihlásila do projektu--Plníme přání seniorum--vybrali mně,sponzorovali mně letenky a já pobývala 12 nezapomenutelných dní u mých 3 Esperantských přátel.áno,dostala jsem se tam díky jazyku Esperanto,to byla podmínka sponzora.moje dojmy jsou nezapomenutelné.pokud by byl zájem napíší mnohem více.musím se pochválit,že to vše jsem dokázala v mých 62letech.cestu jsem absolvovala uplně sama--bez cestovky,bez přátel,bez manžela, že jsem to dokázala jsem na sebe nesmírně pyšná."Nebála se vyrazit do exotické země, aby tam reprezentovala naši vlast a jazyk Esperanto. Řeč je o dvaašedesátileté Heleně Tlachové ze Šumíc, která se přihlásila do projektu--Plníme přání seniorům---a právě díky němu na sklonku minulého roku vycestovala na dva týdny do Nepálu, aby rozšířila povědomí o uměle vytvořeném jazyce Esperanto. Ten se Šumičanka začala učit formou korespondenčního kurzu v roce 1989 a zpočátku s ním zápolila. "Když jsem dvakrát dostala za čtyři, chtěla jsem studium ukončit. Ale jak se říká, trpělivost růže přináší", ohlíží se Helena Tlachová na dobu před čtvrt stoletím.
O mnoho let později ji obliba Esperanta přivedla až do Nepálu, odkud si vloni v říjnu přivezla do svého rodného kraje nejen pěkné vzpomínky, ale také řadu rozporuplných pocitů. ,,Navštívila jsem tam velvyslankyni České republiky i několik nepálských rodin a stále jsem hovořila Esperantem" ,popisuje své zážitky Helena Tlachová,j ež se ke své národnosti hlásila v exotickém světe tričkem s českou státní vlajkou. V této souvislosti se tam však nevyhnula zmateným pohledům.,,Lidé v Nepálu jsou stále přesvědčení o tom, že je stále naší zemí Československo,, kroutí hlavou.
Největším překvapením v zemi pod střechou světa, jak se Nepálu kvůli pohoří Himaláj říká, pro ni byla chudoba, s níž se ve městech Káthmándú, Pokhara a obzvláště ve vesnici Chitwan setkala. Podle jejich slov tam téměř neexistují silnice a lidé žijí z toho, co si sami vypěstují. Teplá voda je pro nás normální, pro ně luxus,,,říká. Na Nepálce ale vzpomíná s úsměvem. "Jsou to moc milí lidé, pro cizí by se rozdali", vypráví.
Zato návrat domu v ní zanechal mírné rozčarování. ,,Na letišti Heathrow v Londýně jsem ztratila svou esperantskou čepici. Byla to památka se znaky České republiky, Slovenska, odkud pocházím, a Nepálu. Už jsem ji nenašla,,,poznamenává smutně Helena Tlachová.
Reagovat na tento příspěvek
