Vaše příběhy

Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti  a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.


milovaná maminečka

26.5.19 | Miloslava
Dobrý den,chtěla bych se s vámi podělit o náš příběh,který jakkoliv vypadá jako nemožný,věřte,že to je náš nynější skutečný život.Před rokem utrpěla 85letá manželova maminka,která žila se svým 89letým manželem ve svém bytě a byli si ve všem soběstační,lehkou mozkovou příhodu.Když se zdálo,že by maminku mohli propustit do domácího ošetřování,spadla a zlomila si stehenní krček.Následovala operace a následná rehabilitační péče.Maminka je málomluvná,s lidmi se moc nekamarádí,takže přestala jíst,pít a skončila na infúzích,navíc stále chtěla domů.A tady začaly všechny problémy.Můj manžel má ještě další 3 sourozence,2 sestry a bratra.Na rodinné poradě,co dál s maminkou jsem já jako snacha řekla,že maminku do LDNky nedám,že si ji s manželem vezmeme domů.Ostatní sourozenci nás začali odrazovat,že se to musí pořádně promyslet,ale na to nebyl čas,maminka by zcela určitě živá z nemocnice neodešla,takže i přes všechny námitky a protesty jsme k nám maminku vzali domů a za pochodu jí začali budovat podmínky.Z naší ložnice jsme pro maminku zařídili hezký pokojíček a začali jsme se sžívat s novou situací,podotýkám že je 64 let a manželovi 69 let.Dosud jsme celkem aktivní,každý rok jezdíme na dovolenou k moři ,na výlety,zkrátka jsme si důchod užívali.Ale všeho jsme se vzdali rádi s pocitem,že mamince dokážeme zpříjemnit poslední roky jejího života.Bohužel maminka letos v lednu opět upadla a zlomila si krček na druhé noze.A opět,operace,následná rehabilitace,jenže...Opět v nemocnici nejedla a navíc se jí vytvořil už nekrozující dekubit,takže jsme znovu maminku vzali na vlastní žádost domů.Dnes babička sama s pomocí chodítka chodí,je bez plen a dekubit má zcela zahojený.To vše zvládáme s manželem pouze sami dva.Jeho sourozenci jsou na nás naštvaní,hlavně jim vadí,že na maminku pobíráme příspěvek od státu,nemluví s námi,pořád si na něco stěžují.Za maminkou chodí jednou týdně všichni dohromady.Přijdou tak asi na hodinu,baví se jen mezi sebou,s maminkou je to jenom stále dokola,,naše milovaná maminečko,moc se nám po tobě stýská" a odejdou.Nás nezdraví,vůbec je nenapadne,že by nám s něčím mohli pomoci,Vůbec jim nedojde,že musíme být stále doma,na maminku musíme dohlížet neustále jsme ve střehu a v noci spíme tak napůl.Že nemáme šanci třeba jednou za týden na chvíli odejít a trochu načerpat síly,kdepak,jen nám řeknou,chtěli jste maminku domů,tak si nestěžujte.kolikrát jsem je upozornila,že jsem snacha a starám se o jejich maminku,ale to je vůbec nezajímá.Dovršení všeho byla naše prosba,zda-li by se někdo ze sourozenců o maminku alespoň na měsíc postarali,že bychom si s manželem potřebovali odpočinout,nejlépe,kdybychom mohli někam v létě odjet.Jejich reakce byla,že sehnali mamince odlehčovací službu,což jsme samozřejmě k jejímu stavu zamítli.Má středně těžkou demenci,špatně chodí a není schopna pobytu v cizím prostředí,bojíme se,že by se tam zhoršila.Takže jsme opět ti nejhorší,je to naše rozhodnutí,oni nám přece chtěli pomoci,maminku jsme si chtěli vzít,tak ji máme a musíme se starat.Nemají žádnou starost,vůbec netuší,jak tady žijeme,jak už nám dochází někdy síly a o psychice nemluvím už vůbec.Nevím,jak tohle s manželem dlouho můžeme vydržet,ale chceme jí zpříjemnit zbytek života tím,že může dožít v rodině mezi svými,je u nás spokojená,má se dobře,jen nechápu ty tupé hlavy,že nejsou schopni ani na ten měsíc tu maminku pohlídat.Mě doslova nenávidí a manžel,protože se mne zastává je už taky ten špatný.Je to začarovaný kruh a nevím,jak z toho ven...
Reagovat na tento příspěvek

 

28.5.19 | Máša
Těžko někomu zazlívat, že si nechce vzít na svá bedra péči o dementního člověka, byť jde o rodiče. Z příspěvku na péči si můžete uhradit již zmíněnou odlehčovací službu, k tomu příspěvek slouží. Není potřeba jít až za hranici svých sil a zazlívat rodině neúčast. Paní Miloslavo, rodina má pravdu, bylo to vaše rozhodnutí.

28.5.19 | Pavla
Poohlédněte se po pecovatelce,se kterou by jste se s manželem střídali,třeba po 10 ti dnech,to by Vám určitě pomohlo....a ano,domácí péče je náročná jak finančně,tak po psychické stránce,aby jste si všichni sedli a Vy vpustili do života cizího člověka,kterému by jste museli důvěřovat,ale pro zdraví Vás a manžela,aby jste se neodrivnali,je to schůdná alternativa pomocí Vám.

28.5.19 | lanka
Reakce k úříspěvku pí Míši,jen těžko lze uvěřit jak odpovídáte na tento příspěvek.Snad tato paní vychovala všechny děti,tak tyto mají morální povinnost pomoci se o ni postarat!Ale moje maminka říkávala,maminka vychová 10 dětí,ale postará se o ni jen jedno!Jen si říkám,že až tyto děti budou pomoc potřebovat,tak skončí v LDN,nebo ještě hůře bez pomoci doma.Paní Miloslava je zlatý člověk,věřím,že to s manželem zvládnou,hlavně ať si nevšímají hnusného chování manželových soutozenců.Přeji jim hodně zdraví,mají jeden druhého a to je největší poklad,kterého se jim dostává. Lanka

10.8.19 | Iva
Paní Miloslavo, velice vás a vašeho manžela obdivuji. Péče o jeho maminku musí být strašně náročná. Určitě vás to hrozně mrzí, že nejsou manželovi sourozenci ochotní vás byť jen dočasně vystřídat - ale věřte, každý toho není schopen, vám to třeba nepřijde, protože to zvládáte - to už je ale opravdu lepší, když to dotyčný přizná, než aby se pak staral, z donucení a špatně a mamince by to spíš ublížilo než pomohlo.. Když vidíte, že nikdo další z rodiny není ochotný, asi bych neplýtvala energií na nějaké přemlouvání, a raději našla profesionála - jak už bylo zmíněno odlehčovací službu nebo to nějak chytře zkombinovat podle toho, co by kdo z rodiny ještě zvládl - třeba přes den nějakou pečovatelku (třeba nějakou sousedku, kamarádku) a každou noc jeden sourozenec? Víte, chtít po někom, aby se sám měsíc staral, když o tom nic neví, to je velká věc, ale když by u každého šlo o jednu noc, jedno odpoledne v týdnu, to si člověk spíš troufne... Chápete, jak to myslím? Kdyby se nepodařilo, že budete moci na měsíc odjet, určitě bude fajn, když se zavede, že máte pravidelně volno třeba "jen" tři odpoledne v týdnu apod.

 
Život bez bariérFamily Point - místo pro rodinu

Obsah našich stránek je pouze doporučující povahy. Každý případ je třeba hodnotit individuálně, a proto nelze námi uveřejněné názory přejímat bez posouzení konkrétní situace. Vždy se poraďte s ošetřujícím lékařem.


partneři: