Vaše příběhy

Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti  a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.


Boj za kvalitní péči bezmocného pacienta

31.7.09 | Olga Baslová
Napsala jsem příběh, který se v současné době odehrává ve FN Motol.Příběh je vlastně dopis, který jsem napsala přednostovi kliniky.
Bohužel má i pokračování, kdy pacient/manžel byl přemístěn, aniž by rodina byla předem upozorněna.
Najít na lůžku pacienta/manžela, byl docela šok. Slabé povaze by ku zdraví zcela určitě nepřispěl.
Jak jsem již napsala v závěru následujícího dopisu, chovejme se jako slušně vychovaní lidé.

Vážený pane profesore,

bohužel, jsem nucena Vás oslovit, přestože mám pocit, že bojuji proti něčemu, co je zafixovanou praxí našeho zdravotního systému. Jsem sociální pracovnice a mnoho let se zabývám nedobrou situací, týkající se týraných a nerespektovaných seniorů. Každý z nás se jednou stane seniorem, takže se snažím bojovat za lepší budoucnost nemocných a starých seniorů. Nechtěla bych být v „ kůži „ dnešních a hlavně opomíjených seniorů. Někdy mám pocit, že slovo „senior“ je něco hanlivého, ne-li neslušného.

Věcí na kterou se pokusím upozornit, je nekvalitní péče na interních klinikách,kterou jsem bohužel získala v současné době i zkušeností ve FN Motol, ale i jiných zdravotnických zařízení ( např. Léčebny s dlouhodobým pobytem, Domovy důchodců apod.). O to hrůznější je, že klinika FN Motol se pyšní certifikátem AKREDITACE – či-li poskytováním kvalitní péče. Ale, poskytování kvalitní péče, specielně na interní klinice FN Motol, to je situace, která by nás v 21. století měla znepokojovat. Nemyslím, že je to pouze otázka peněz, jak se vždy říká, ale je to otázka lidí/personálu, která se o takto bezmocné lidi stará. O to smutnější je, že doposud zdravotní personál jsou převážně ženy. Mnohokrát jsem slyšela na odděleních motolské interny : „ oddělení má málo sester „ , ale kontroluje někdo tyto sestry jak vyplňují svoji pracovní dobu? Jak kontrolují/lépe řečeno nekontrolují ležící pacienty ? Jak často doplňují pití těmto pacientům, vyměňují pleny – proč musí pokálený pacient čekat až se budou měnit pleny v pravidelných intervalech k tomu určených – kdo vydal takovýto pokyn, či předpis ? A jsme opět u peněz. Určitě každý by rád poskytl peníze, či další pleny pro svého rodinného příslušníka.

Ukázka dobré praxe: Např. nedoplňováním pití, náhle ošetřující lékař/lékařka zjistí, že pacient trpí nedostatkem tekutin – tak je mu raději dána infuze, než aby se pravidelně doplňovaly tekutiny ( zde již nem. přichází o peníze absolutně zbytečně) .

Vážený pane profesore, nyní k mému osobnímu a bohužel skutečnému problému - také ukázka dobré praxe : „ Jako členka Českého helsinského výboru jsem podepsaná jako nespokojená sociální pracovnice s poplatky za zdravotní péči. Nyní vím i z praxe, že moje rozhodnutí bylo správné. Pokud budete mít čas a trpělivost, pochopíte proč. Ještě jedna věc je mou povinností zdůraznit - manžel je po těžkém poškození mozku, byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. To znamená, on se nedokáže bránit žádnému nevhodnému chování od zdravotního personálu,mimochodem, několikrát mě prosil nic sestrám neříkej, pak jsou na mě ošklivé. Manžel je ve všem odkázán na mne, nejen jako na manželku, ale i opatrovníka ustanoveného soudem. Tento dokument o opatrovnictví, byl nemocnici poskytnut ihned po nástupu do nemocnice. Zvýšená péče, vzhledem k nedobré zdravotní situaci a neschopnosti pacienta není brán v úvahu. O to smutnější je, že manžel je vysokoškolák, který znal dokonale anglicky, španělsky, portugalsky. Celý život pracoval v zahraničním obchodě a po revoluci se stal chargé d affaires. Nicméně, v současné době manžel (totálně nehybný) je již druhý měsíc pacientem FN Motol. cca jeden měsíc byl ošetřován na oddělení intenzivní metabolické jednotky.V péči ošetřujícího lékaře MUDr. Háši a sesterského personálu - péče byla více než vzorná. Následně téměř po měsíci pobytu zde, metabolická jednotka byla uzavřena za účelem malování a manžel byl přesunut na 1. lůžkovou stanici interny, jeho ošetřujícím lékařem se stal MUDr. Pročke (ved.lékař Doc. MUDr.Keil). Zde na tomto oddělení již péče zdaleka neodpovídala péči certifikované nemocnice " Akreditací". Taktéž jsem se otázala, zda je vypracován tzv. „plán léčby „ – což je mimochodem jedna z podmínek certifikace, ale bylo mi řečeno – nic takového neděláme. Na odděleních sice jsou vyvěšeny „ Práva pacientů“, a co plnění kodexu zdravotní sestry/bratra? Pokud vím, získat akreditaci není nic jednoduchého, ale ztratit ji, to je docela ostuda. A stačí tak málo, aby pacienti, hlavně ti nechodící, ležící, byli ošetřováni na úrovni 21. století . Ale abych se vrátila k tématu, na této 1.lůžkové stanici ošetřovatelská péče nestála za moc, sestrám je jedno má-li pacient co pít, jí-li,pravidelně je koupán, holen, atd. Přebalování se provádí ve stanovených intervalech - ne dle potřeby. Ale, to ještě zdaleka není vše. Opět nastalo další stěhování – oddělení se zavírá , maluje se . Kolikrát ještě psychika pacientů bude pokoušena ? A opět, situace se dramatizuje. Vše začíná znovu. Nestačí, že s pacientem je předána dokumentace. Manžel se ocitl na 2. lůžkové stanici (ved. stanice MUDr. Žákovičová), ošetřující lékařka MUDr. Křížová. Dnes (29.7.09) tj. 3 den pobytu na tomto oddělení manžel byl absolutně špinavý, neoholený,zbytky jídla (sám se nedokáže najíst), zaschlé jídlo měl na ústech,bradě, břiše, krku, podpaží. Po mé nespokojené urgenci mi sestra sdělila: „ asi jsem ho zapomněla umýt“, o tom, že manžel byl koupán na předchozím oddělení minulý týden v pátek , mi bylo řečeno, že byl umyt, ale že pacienta holit nebude, že to není její, ani jejích kolegyň povinnost. Přímo je to zakázáno nemocnicí. To, že byl na minulých odděleních manžel holen – prý bylo porušování pravidel nemocnice. Pacienta si má oholit rodina sama. Po konzultaci (mimo nemocnici) jsem zjistila, že holení náleží k úkonům ranní očisty pacienta. Pacientovi dle písemných pokynů na oddělení (již na 1. lůžkové stanici) byl donesen holicí krém, jednorázové žiletky, tekuté mýdlo, hřeben a ručník. Bohužel, při zjištění této skutečnosti, že péče je hrozná, byla jsem v šoku a silně nespokojená. Manžel, jak jsem již výše uvedla, se neotočí, neposadí - pouze nehybně leží . Zde na této 2.lůžkové stanici mu nebyla poskytnuta nafukovací madrace. Bylo mi sděleno ošetřující lékařkou - nemáme ji pro všechny potřebné pacienty – jak je to možné? , pro neznalé, kteří to budou též číst – tato madrace zabraňuje tvorbě decubitů. Bohužel manžel není otáčen, ani jinak podkládán, aby se tvorbě decubitů zabránilo.Navíc z celé péče je samá vyrážka.

Proč toto píši, manžel je starý, nemocný, nechodící pacient. Jsem přesvědčena, že v této nemocnici, na interním oddělení je takovýchto pacientů převážná většina. Sestry, na oddělení téměř celé odpoledne není vidět - údajně mají mnoho práce – všechny najednou - kde a jaké? Myslím, že jejich hlavní náplní by měla být péče o pacienta. Funguje nějaký kontrolní systém jak si sestry plní své povinnosti.Vím, že každý má svého nadřízeného – sestry staniční sestry, a ta zase vrchní sestru, atd. Má otázka zní – plní si každý své povinnosti na 100% ? Ideální situace, ale ve zdravotnictví by měla být samozřejmostí –přece jde o život pacienta. Proč může být péče na intenzivních jednotkách skvělá a na normálních odděleních „hrozná“ – obávám se, že to je adekvátní slovo vyjadřující péči na interních odděleních.
Omlouvám se těm interním oddělením, které si plní své povinnosti na 100 %.
Obávám se, že spoléhat na to, že přijde rodina a pacientovi dá napít, najíst, a postará se o svého nemocného je scestné. Tento pacient (můj manžel) má rodinu, tj. mne, děti a přátele. Ale mají toto rodinné zázemí všichni ležící pacienti ?

Co říci na závěr? Všichni se zabýváme lidskými právy, jak lidí, tak zvířat, utlačováním menšinových skupin, atd. Pořádáme konference o tom, že se týrají senioři, jak je to nemorální, atd. O tom, že interní kliniky jsou nejhoršími odděleními nemoc všichni „tiše“ hovoří, každý o tom ví, ale také každý zpravidla řekne: „s tím se nedá nic dělat“, tak to bylo vždy. Jak je to možné? Myslím, skoro se to obávám říci, že chování na interním oddělení FN Motol – 1.a 2.lůžkové stanice, se dá kvalifikovat jako týrání bezmocných pacientů/seniorů. Bylo by účinné podat trestní oznámení, aby se touto situací zabýval soud?

Mnohokrát mě napadlo, proč některá děvčata chodí na zdravotní školy – co je k tomu vede? Znají skutečnou práci předem. Nicméně, již záhy, kdy začnou chodit na praxi, poznají jak vypadá práce zdravotní sestry – není to nic lehkého. Některé studentky by si měly říci, nemám na to – odcházím. Také si myslím, že by každá zájemkyně o studium zdravotní sestry měla absolvovat testy „empatie“ vůči budoucím pacientům.
Proč toto nikoho nezajímá? Co se to s námi lidmi stalo, že jsme necitliví k utrpení starých lidí, a nejenom vůči starým lidem. Bohužel, je nutné si uvědomit, že staří a nemocní jednou budeme všichni – nebo někteří ne? Vždyť stáří, nemoc, nemusí být jenom hrůza, děs a bolest.

Vám, pane profesore, i všem ostatním, kterým posílám tento dopis v kopii a kteří projeví trpělivost tento dopis číst až do konce, velice děkuji a věřím v nápravu.
Olga Baslová, sociální pracovnice ČHV
Praha 5, U Nikolajky 3, 150 00
V Praze dne 30.7.2009


Reagovat na tento příspěvek

Vaše údaje
Jméno *
Email
Příspěvek do diskuze
Text příspěvku *
Život bez bariérFamily Point - místo pro rodinu

Obsah našich stránek je pouze doporučující povahy. Každý případ je třeba hodnotit individuálně, a proto nelze námi uveřejněné názory přejímat bez posouzení konkrétní situace. Vždy se poraďte s ošetřujícím lékařem.


partneři: