Poradna

žádost o nasměrování na poradnu či jinou pomoc

2.3.2018 | Dana Nováková

Dobrý den,
mám "v péči" oba své rodiče (věk 86 a 87 let), které jsem si přistěhovala do Pardubic z Havířova. Tam žili v nájemním bytě ve 3. patře bez výtahu, nyní žijí v bytě v Pardubicích, který jsem si koupila do svého vlastnictví a nechala jim ho k užívání. Jde o moc pěkný byt, třípokojový, v 10. patře, se 2 výtahy, který je umístěný v 11patrovém domě. Já bydlím od nich asi 15 minut chůze. Obstarávám jim odvoz k lékařům a na úřady, zajdu k nim 2 - 3 krát týdně a přinesu nějaké jídlo. Otec je moc spokojený, říká, že ho přestala bolet kolena (obstarává nákupy, což dělal i v Havířově). Je spokoiený s bytem i s tím, že se sem přestěhoval, protože si rozumí s mým přítelem, oba jsou rybáři a chodí spolu občas na ryby. Děda si zajede trolejbusem sám i do knihovny. Babička z bytu nevychází, i když by mohla. Před rokem a půl měla sice zlomenou stehenní kost, ale dobře se to zhojilo a může chodit i bez hůlky. Ještě před 5 lety ráda chodila sama v Havířově na procházky do přírody, ale pak se postupně izolovala doma. Nikdy neměla kamarádku a se sousedkami se také nebavila. Podle ní jsou to všechny jen drbny. Nikdy nebyla společenská. V posledních letech jsme se báli k nim jezdit na návštěvu, protože vždycky udělala nějaký výstup kvůli maličkostem. Na všem a na každém vidí jen to negativní. Loni už nám otec říkal, že je z ní nešťasný, někdy by prý nejradši vyskočil z okna. Tak jsem s otcem bez vědomí matky zašla k její praktické lékařce a ta jí předepsala Citalec, antidepresivum. Matka ho nebrala a pořád říká, že ji děda podrazil a že mu to nikdy nezapomene. Tady v Pardubicích chtěla, abysme řešili její brnění prstů, tak jsme zařídili vyšetření u kvaltiní neuroložky v H.K. Babička předepsané léky brala, ale měla po nich závratě a horkost po těle. Zjistila jsem, že ale nebere léky na vysoký tlak, který už měla předepsané od lékařeky z Havířova a které jí předepsal i její nynější praktický lékař. Sama si určuje, co bude brát a co ne. Lékař mi řekl, ať to tedy neřeším, když se babička nechce léčit. Píšu proto, že s ní máme problémy, má asi nějakou psychickou nemoc související se stářím a taky s její povahou. Určitě se na tom podílí i její izolovanost od lidí a uzavření v bytě. Nechce chodit na procházky ani s otcem ani se mnou. Na žádné vyšetření nepůjde, nepřipouští si, že by byla nemocná a říká, že ji chceme dostat do blázince. Otec se před ní uzavírá do svého pokoje a potkávají se jen nahodile (kromě oběda, matka ještě vaří a chce to dělat). Z jejích výstupů už jsem všichni pomalu na nervy. Potřebovala bych poradit, jestli existuje nějaká instituce, která by zajišťovala setkávání podobných lidí, snad bych ji tak dostala. Do klubu pro seniory nechce chodit, tak snad nějaká podobně stará paní, s kterou by si mohla povídat? Nebo kam se mám jít poradit či vzdělávat, abych věděla "jak na ni"? Nebo co si přečíst o podobných problémech a jejich řešení? Děkuji moc za odpověď.

Situace je náročná především pro vás. Jak sama píšete, maminka "..nikdy neměla kamarádku a se sousedkami se také nebavila. Podle ní jsou to všechny jen drbny. Nikdy nebyla společenská...Na všem a na každém vidí jen to negativní." Těžko pak na ni můžete chtít, aby chodila do klubu seniorů, či se věnovala společenským činnostem. Nic z toho, co jí okolí nabízí, nechce. Měla někdy nějakého koníčka? Ale baví ji vaření. Podívejte se, zda není k dispozici v místě denní stacionář, dost času se tam věnuje právě přípravě pokrmů. Jen se obávám, že motivace k návštěvě, i když sporadická, nebude žádná.... TT