Poradna
Na vaše dotazy odpovídá MUDr. Tamara Tošnerová /psychiatr/. Tíží vás péče o vašeho staršího blízkého? Napiště, zeptejte se, případně i anonymně. Ne vždy je možno odpovědět konkrétní radou, většinou lze doporučit jen směr hledání. Ptáte se na problém týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, či na problém související se stářím? Pokud dotaz nesouvisí s problematikou stáří, obraťte se na jiné poradny, nenáleží sem a budou mazány. Mazány budou rovněž pokusy o dotazníkové akce.
Péče o nespokojenou babičku II
15.5.2005 | Jana Tykalová
Dobrý den,
Moc Vám děkuji za rychlou odpověď. Pořád musím přemýšlet, kde je ta hranice, kdy se ještě lze o bezmocného seniora starat v domácí péči a kdy je to už sebedestruktivní sebeobětování.
Na péči o babičku jsme byli vybaveni celkem perfektně, bydlíme v bezbariérovém domku, babička měla elektricky ovládanou postel, postupně jsme si našli různé fígle, jak si práci ulehčit.
Skolila mě viróza, možná tak prudký průběh zavinilo celkové vyčerpání. Sešla se rodinná rada a babičkou jsme probírali důvody jejího negativního chování. Vyšlo najevo, že se samozřejmostí očekává od všech, nejen ode mě, za všech okolností 100% péči a pozornost. To znamená, že naším zájmem nebude nic jiného než ona. Našla si i u mě okamžiky, když jsem byla ještě zdravá, že jsem pracovala v době, kdy nespala, na počítači, místo, abych si s ní povídala
Babička o vše žádala rozkazovacím způsobem a neděkovala.
V bibli se píše, že Ježíš řekl: „ Cokoliv uděláš pro toho nejmenšího, jako bys pro mě udělal.“ Promítala jsem si tohle rčení do své nechuti pro babičku už cokoliv udělat a najednou mi bylo jasné, že ta její panská nadutost není to „být tím nejmenším“.
Chybí tam pokora. Zajímalo by mě, jak by k takovému člověku přistupovala Matka Tereza.
Z vaší odpovědi vyplývá, že už před rozhodnutím si vzít bezmocného seniora do péče je možné posoudit, zda to není rizikové. Možná pro nás pro všechny, z toho plyne poučení, nestát se pro případ, že by byl někdo ochoten se o nás jako bezmocné seniory jednou starat zbytečně rizikovým.
Na druhou stranu je možná chyba se nepokusit se udělat pro bezmocné rodiče vše, co je možné, protože do ústavu je můžeme dát vždycky. Jen je potřeba být bdělí i ke svým vlastním pocitům.
Ještě jednou Vám za všechno moc děkuji a přeji hodně úspěchů ve Vaší práci. Jana
Nemusí se jednat jen o bezmocného seniora, problém je obecnější. Záleží kromě objektivních možností - například dosažitelné spektrum terénních služeb, které je v ČR dispozici, míře postižení, dále individálních schopnostech pečujícího, také na vztazích, jak se v průběhu let vyvíjely. Umístění do ústavní péče je možností volby, v některých případech a to bez moralizování, nejpřijatelnějším řešením.
