Poradna

Jak pomoci svému synovi ?

6.9.2006 | Vlasta

Dobrý den, můj problém začal již při vstupu do první třídy. Abych začala od začátku mám 8 letého syna, je velice šikovný, upovídaný a rád je středem pozornosti. Do školky začal chodit ve 3 letech a nikdy neměl žádný problém, naučil se velice rychle mluvit , hodně jsme si prohlíželi knihy a já jsem mu hodně povídala a také četla z knih. Tím si myslím vytvořil docela velkou slovní zásobu a stal se velice oblíbeným zvláště u dospělé populace. Jelikož je narozen 29.07. 1998 tak jsme hodně zvažovali zda ho dát do školy. Učitelkám ve školce se jevil jako naprosto v pohodě a tak jsme ho nakonec do školy dali, u zápisu byl také šikovný. Náš problém, ale začal po nástupu do školy. Hned koncem září si mě paní učitelka zavolala do třídy a doporučila mi pedagogicko-psychologickou poradnu, kde jsme zjistili nevyhraněnou lateralitu ( snad jsem to moc nezkomolila). Na doporučení paní psycholožky jsme syna nechali ve škole a cvičili jsme cviky na soustředění. Syn měl problémy, vše mu šlo pomaleji než ostatním dětem, nedokázal sám napsat domácí úkol. Nepamatoval si co si má donést do školy a vždy, když jsem se ho zeptala co měl za známky, tak odpověděl , že to mám v notýsku napsané. Jako by bez zájmu, nevím mnohdy říkal , že se mu děti posmívali, že byl pomalejší, že něco neuměl nebo spletl. Přestal si věřit. Měl pocit, že nemá kamarády, že ho nemá nikdo rád , ale to nebyla pravda a jak nakonec zjistil , kamarádů měl dost a má dodnes. Paní učitelka říkala, že hodně vyrušuje, že je takový bavič třídy, ale pokud se ho zeptala , kde čteme nebo co má dělat za úkol , tak byl mimo. Musela na něj huknout nebo zvýšit hlas a pak už šlapal jak hodinky. Občas při písemkách mu říkala, že je to důležité, že se musí soustředit a většinou to dopadlo dobře dostal jedničku nebo dvojku. Jinak asi po půl roce se srovnal. Na vysvědčení měl nakonec 3 dvojky. Píše, počítá, čte.Druhá třída byla jeden měsíc jedničky, druhý byl horší a tak se to střídalo. Paní učitelka stále říkala, že je nepozorný a roztěkaný,ale jinak, že je velice šikovný, pokud se teda zrovna soustředí. Hloupý není, jen je mu to jedno. Mám pocit, že jako by si říkal, mě to tak stačí a já nepotřebuji víc a je mu to jedno. Mimo knihy nemá žádné zájmy, rád povídá s babičkou o cestování, hodně se ptá na historii, babička učí dějepis,také se hodně ptá jak se co řekne anglicky. Vše je dobré až do té doby než po něm něco chci.Např. ,aby se snažil psát pěkně vím, že umí psát solidně. Chci, aby měl nějaký řád, asi bych měla napsat, že pracuji na magistrátě každý den od 9-17 hod. Vím, že musí být dlouho v družině , ale když chodí domů v 16 hod. mohl by přeci zvládnout nachystat si věci podle rozvrhu a nechat je položené na stole, abych mu je mohla zkontrolovat. Hodně spolu mluvíme, snažím se neustoupit a zkoušet to pořád dokola, slíbí, že bude psát hezky a přijde domů a je to jak od čunika. Věci nejsou nachystané podle rozvrhu , jenom vytažená složka a nechaná na stole. Nakonec ho stáhnu z venku a musí si to jít nachystat, ale stejně mu stojím za zadkem a říkám mu co má udělat. Myslím si, že dítě ve třetí třídě by to snad už mělo zvládnout. Mám pocit, že se dívá na mě a nevnímá co mu říkám. Musím zvýšit hlas,aby vůbec reagoval a on se vždy rozbrečí. Hodně si vymýšlí a vymluvá se, že zapoměl, tak jsem mu to napsala i na papír , co má udělat a přesto to není. Přes týden jsem na něj sama,manžel pracuje a není přes týden doma. Mám ještě jednoho syna a ten začal chodit do první třídy, s ním nejsou zatim problémy. Nechci, aby měl pocit, že ho svou důsledností dusím, nebo nějak buzeruju, ani nechci zvyšovat hlas nebo dokonce křičet což se párkrát také stalo. Nedostává, jen se snažím být spravedlivá a vždy zvolit přiměřenej trest. Většinou to ,ale zabere jen na chvilku a pak je to zase stejné. Co se týče manžela nejsem zvyklá řešit věci, když neco provede až je manžel doma, ale řeším to hned. Manželovi to řeknu a spolu se to snažíme probrat a nějak to zkoušíme jinak , tak aby to fungovalo.Myslím, si že může zvládnout v rámci svých možností víc věcí než si sám myslí. Poradíte mi co s tím? Napadlo mě, jestli, tředa špatně neslyší. Děkuji Vlasta

Opět jen zopakuji, že naše poradna je zaměřena na pečující o vážně nemocné rodinné příslušníky. Zkuste se obrátit na nejbližší rodinnou poradnu.