Zasílání novinek | O webu Hledaná slova | Kontakt

Role právníka

Domácí násilí a ohrožená léčba.
Potřebujete pomoc? Ušetřete čas a zbytek nervů, zastřelte se rovnou !
Dostala jsem se do velice složité životní situace.
Mobilizovala jsem poslední zbytky sil a po několika letech se rozhodla řešit složitý partnerský vztah rozvodem. Nevím co bylo horší. Situace před podáním rozvodu nebo když se manžel po několika stáních odvolal. Byla jsem velice hrdá, že jsem se k tomu konečně odhodlala, ale věděla jsem, že mne čeká ještě dlouhá cesta. Byla jsem připravená na vše. Přesto jsem byla šokována reakcemi mého manžela. Jednoho večera byla situace natolik neúnosná, že jsem se rozhodla jít pro pomoc na policii.Služebna byla vzdálená od našeho bytu cca 100m. Kdo to nezažil těžko si dovede představit zoufalost, beznaděj a ponížení, jít ztichlým večerním sídlištěm v pantoflích a domácích šatech na policii udat svého manžela. Na dveřích visela cedule „služebna přestěhována“. Sedla jsem si na schody před odstěhovanou služebnu a brečela. Slzy mi stékaly na mobil, který jsem svírala v ruce.Vytočila jsem 158.Z telefonu se naštěstí ozval velice příjemný mužský hlas. Policista mne trochu uklidnil a domluvili jsme se, že půjdu zkontrolovat situaci domů. Pokud by byla situace stále kritická, měla jsem zavolat. Statečně jsem šla domů. Nemohla jsem se dostat do bytu a představila si tu ostudu jak přijíždí policie…! Po několikáté výzvě mi manžel otevřel. Zbytek večera jsem se snažila zjistit na Internetu kontakty na pomoc ženám v podobné situaci. Sebrala jsem zbytky odvahy , zatelefonovala na „DONU“a příjemnému ženskému hlasu ve zkratce vylíčila své problémy a situaci. Příjemný hlas mne uklidnil a nasměroval na manželskou poradnu na Opatově.Tam jsem se setkala opět s velice příjemnou paní doktorkou a vyprávěla svůj příběh. Konstatovala, že se jedná o psych.domácí násilí a doporučila mi, abych ihned kontaktovala nové Centrum. Tam jsou odbornice, které se specializují na domácí násilí a určitě mi poradí .
Navštívila jsem jej a opět vyprávěla svůj příběh.Byla jsem upozorněna na různá úskalí prokazování domácího násilí.Je prý trochu problém rozeznat domácí násilí od tzv. „italské domácnosti“.Existuje možnost vykázání z bytu , ale je to řešení jen na 10 dnů.
Byla jsem ráda, že jsem se setkala s lidmi, kteří mají pochopení pro mé problémy a nemusím nikoho přesvědčovat, že jsem se ještě úplně nezbláznila.Vzhledem k velice složité situaci, partnerské i bytové, jsem požádala také o poradu s právníkem.Právní poradna pro tyto situace
se nalézá též v novém Centru.
Na první pohled opravdu nepůsobím jako oběť. Spíše naopak. Někdo by si mohl myslet, že ten tyran jsem já. Manžel mne obviňoval z věcí, které jsem nedělala, naopak je on děl mě.
I proto jsem dlouho s rozvodem otálela, nevěřila si a styděla se.
Nicméně, opět jsem vyprávěla svůj příběh.Tentokrát v právní poradně. Již během vyprávění jsem byla přerušována:“proč jsem to udělala tak…?“,“proč jste si brala právničku na rozvod? Jen z Vás tahají peníze! Prosím Vás to jsou velice lehce vydělané peníze….to jste si měla vzít právníky na byt a soudit se“…špitla jsem: „já soudila“…“ proč jste to neudělala jinak… a víte, že Vás ani nemusí rozvést je §.... zdravotní újma…“.Asi po hodině mého přerušovaného vyprávění jsem čekala, že paní Mgr. vytáhne z psacího stolu pistoli a odvede mne do speciálního sprchovacího koutu, určeného pro tyto beznadějné případy, abych nezacákala kancelář.
Z Centra jsem odcházela v šoku s pocitem viny a beznaděje.Jen díky svým synům, rodičům a přátelům, jsem nejela rovnou na Nuselský most. Navštívila jsem svojí osvědčenou lékařku, která mi na základě tohoto dobrodružství musela zvýšila dávky antidepresiv.
A závěr? Jediné co mne napadá : “Pomož si a bude Ti pomoženo!“

Reagovat na tento příspěvek

 

28.11.08 | Leo

Milá paní,po přečtení Vašeho příběhu,jsem měla před očima svoji přítelkyni,která prožívá stejné trápení ,jako Vy.Sice ne každodenně ,ale několikrát za týden mi volá a pláče.Prožívá psychický domácí teror,a přestože jsou oba s manželem invalidní důchodci,tak ohledy berou úřady pouze na něj,a ji není pomoci.Jak sama uvádíte,tak i ona mi říká,že vypadá ona ,jako terorista a nikoliv její manžel.Připravil ji o veškeré peníze,které za 15 let trvání manželství vydělala,a nyní,kdy požádal o rozvod,se snaží ji připravit i o střechu nad hlavou.Souhlasím s Vámi,že všechny instituce,zabývající se touto problematikou radí,ale vůbec nic neřeší.I mně připadá,že je to pro ně pouze činnost,za kterou pobírají peníze,ale empatie je v nich velmi málo,pokud nějakou mají.Neberte žádná antidepresiva,neboť ta Vám se svými vedlejšími účinky situaci pouze zhorší ,než pomohou.Nevím,kolik je Vám let,ale určitě jste udělala dobře,že jste si vzpomněla na své syny ,rodiče a přátele.Celý život jsem pracovala ve zdravotnictví,v 25 letech jsem ovdověla a přes všechny smutky a problémy mne,bez užívání alkoholu a léků,přenesly starosti o děti,a práce.Přeji Vám hodně síly a trpělivosti,věřím,že dokážete vyřešit své problémy a zvítězíte nad svým tyranským manželem.Pokud máte možnost poslat e-mail tak pište p.Blanka@ atlas.cz

3.2.09 | Vlaďka

Milá paní,jediné co mne napadá,že musím vyvrátit Vaše Pomož si a bude Ti pomoženo!"Sice jste napsala dojemný příběh,ale tak nějak mi uniká co očekáváte od ostatních lidí.Příspěvek jste napsala do fóra pečující on-line.Já se Vás ptám četla jste ostatní příběhy? Ostatní prosby? Od otištění Vašeho článku uplynula značná doba,ale musíte se odrazit sama a to tím,že naopak Vy pomůžete někomu! Jsou zde otištěny příběhy s nabídkou bydlení za výpomoc s nemocným....Zamyslete se nad sebou,zahoďte antidepresiva a najděte rodinu,která Vás potřebuje,bude si cenit vaší práce a dostane Vás úplně na jinou dráhu.A závěr? Pomož a bude Ti pomoženo!