Vaše příběhy

Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti  a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.


Role právníka

18.11.08 | A.Z.
Domácí násilí a ohrožená léčba.
Potřebujete pomoc? Ušetřete čas a zbytek nervů, zastřelte se rovnou !
Dostala jsem se do velice složité životní situace.
Mobilizovala jsem poslední zbytky sil a po několika letech se rozhodla řešit složitý partnerský vztah rozvodem. Nevím co bylo horší. Situace před podáním rozvodu nebo když se manžel po několika stáních odvolal. Byla jsem velice hrdá, že jsem se k tomu konečně odhodlala, ale věděla jsem, že mne čeká ještě dlouhá cesta. Byla jsem připravená na vše. Přesto jsem byla šokována reakcemi mého manžela. Jednoho večera byla situace natolik neúnosná, že jsem se rozhodla jít pro pomoc na policii.Služebna byla vzdálená od našeho bytu cca 100m. Kdo to nezažil těžko si dovede představit zoufalost, beznaděj a ponížení, jít ztichlým večerním sídlištěm v pantoflích a domácích šatech na policii udat svého manžela. Na dveřích visela cedule „služebna přestěhována“. Sedla jsem si na schody před odstěhovanou služebnu a brečela. Slzy mi stékaly na mobil, který jsem svírala v ruce.Vytočila jsem 158.Z telefonu se naštěstí ozval velice příjemný mužský hlas. Policista mne trochu uklidnil a domluvili jsme se, že půjdu zkontrolovat situaci domů. Pokud by byla situace stále kritická, měla jsem zavolat. Statečně jsem šla domů. Nemohla jsem se dostat do bytu a představila si tu ostudu jak přijíždí policie…! Po několikáté výzvě mi manžel otevřel. Zbytek večera jsem se snažila zjistit na Internetu kontakty na pomoc ženám v podobné situaci. Sebrala jsem zbytky odvahy , zatelefonovala na „DONU“a příjemnému ženskému hlasu ve zkratce vylíčila své problémy a situaci. Příjemný hlas mne uklidnil a nasměroval na manželskou poradnu na Opatově.Tam jsem se setkala opět s velice příjemnou paní doktorkou a vyprávěla svůj příběh. Konstatovala, že se jedná o psych.domácí násilí a doporučila mi, abych ihned kontaktovala nové Centrum. Tam jsou odbornice, které se specializují na domácí násilí a určitě mi poradí .
Navštívila jsem jej a opět vyprávěla svůj příběh.Byla jsem upozorněna na různá úskalí prokazování domácího násilí.Je prý trochu problém rozeznat domácí násilí od tzv. „italské domácnosti“.Existuje možnost vykázání z bytu , ale je to řešení jen na 10 dnů.
Byla jsem ráda, že jsem se setkala s lidmi, kteří mají pochopení pro mé problémy a nemusím nikoho přesvědčovat, že jsem se ještě úplně nezbláznila.Vzhledem k velice složité situaci, partnerské i bytové, jsem požádala také o poradu s právníkem.Právní poradna pro tyto situace
se nalézá též v novém Centru.
Na první pohled opravdu nepůsobím jako oběť. Spíše naopak. Někdo by si mohl myslet, že ten tyran jsem já. Manžel mne obviňoval z věcí, které jsem nedělala, naopak je on děl mě.
I proto jsem dlouho s rozvodem otálela, nevěřila si a styděla se.
Nicméně, opět jsem vyprávěla svůj příběh.Tentokrát v právní poradně. Již během vyprávění jsem byla přerušována:“proč jsem to udělala tak…?“,“proč jste si brala právničku na rozvod? Jen z Vás tahají peníze! Prosím Vás to jsou velice lehce vydělané peníze….to jste si měla vzít právníky na byt a soudit se“…špitla jsem: „já soudila“…“ proč jste to neudělala jinak… a víte, že Vás ani nemusí rozvést je §.... zdravotní újma…“.Asi po hodině mého přerušovaného vyprávění jsem čekala, že paní Mgr. vytáhne z psacího stolu pistoli a odvede mne do speciálního sprchovacího koutu, určeného pro tyto beznadějné případy, abych nezacákala kancelář.
Z Centra jsem odcházela v šoku s pocitem viny a beznaděje.Jen díky svým synům, rodičům a přátelům, jsem nejela rovnou na Nuselský most. Navštívila jsem svojí osvědčenou lékařku, která mi na základě tohoto dobrodružství musela zvýšila dávky antidepresiv.
A závěr? Jediné co mne napadá : “Pomož si a bude Ti pomoženo!“

Reagovat na tento příspěvek

Vaše údaje
Jméno *
Email
Příspěvek do diskuze
Text příspěvku *
Family Point - místo pro rodinu

Obsah našich stránek je pouze doporučující povahy. Každý případ je třeba hodnotit individuálně, a proto nelze námi uveřejněné názory přejímat bez posouzení konkrétní situace. Vždy se poraďte s ošetřujícím lékařem.


partneři: