Vaše příběhy

Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti  a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.


návrat do domácí péče

30.6.11 | ivana
příběh jsem psala v březnu a poradila mi paní Zuzanka. Našla jsem si domov důchodců se zvláštním režimem a mamku jsem tam odvezla s nadějí, že to co mi slíbili - motivace k aktivitě, procházky do okolí, rehabilitace s klientem. Doufala jsem, že se bude mamce líbit v domově a já budu mít menší starost. Přivezla jsem jí 3.6. do DD. Sestry byly příjemné, šly jsme na pokoj, mohly jsma jí dát do místnosti nějaké osobní věci např, obrázky atd. byla na uzavřeném odd.vzhledem k diagnoze. Při odchodu mě soc. pracovnice docela rázně oznámila, abych matku přehlásila k trvalému bydlišti do DD.Zatím jsem nechtěla,odjížděla jsem s tím, že jsme obě brečely. Za týden jsem jela s dcerou na návštěvu a mamka seděla na sedačce s tím, že mi oznámily, že nechce chodit, zapoměla jsem dodat, že jsem jí při příjmu dovedla k vytahu a na pokoj šla sama jen jsem jí podpírala. Vadilo mi, že nechodí , ale jinak byla taková odevzdaná.
Pak jsem přijela za 14 dní v neděli v 15 hod. když jsem vstoupila do pokoje ležel na druhé posteli muž nevěděla jsem hned jestli jsem si nezpletla pokoj, ale ne. Matka byla v lůžku z obou stran měla zábrany neměla zuby, ty jsem nemohla najít, pak jsem je našla ve skleničce, kde byly i jiné zubní protézy tak jsem si našla ty naše. Sestra mi řekla, že nechce chodit, tak nemusí asi sedět ani na vozíku - moc práce. Mamku jsem posadila a snažila se postavit s velkou námahou se mi to podařilo a dala jsem jí do židle- měla plenu, přitom doma se nepočůrala vždy si řekla, byla pomočená, tak jsem jí dala novou plenu a tím jsem zjistila, že má decibity na kostrči a na boku, sestra nevěděla jak je to možné ošetřeno genciálkou. Velmi jsem se rozlobila, jak je možné, že za 3 týdny nechodí a má decubity, odpověd pokrčenjí rameny, oznámila jsem, že si budu stěžovat a matku si vemu domů. Tak po osobní zkušenosti z DD mám matku doma nechodící, pomočující, s decubity, lehčí o 300 kč, které jsem dala sestře, aby jí něco koupily, když by měla chut. Při odchodu peníze nebyly ani nikde nebyly zaznamenány sestrou, že jsem jí je tam nechala. jde jim jen o prachy ne o člověka, neustále mě nutily přepsat bydliště hned by si DD zažádal o příspěvek na péči v plné výši a určitě by ho dostal tak to je má zkušenost z DD se zvláštním režimem. Nyní mám matku doma a budu se snažit, aby alspon trochu chodila.RADA - dobře si prohlédněte zařízení než někam dáte své blízké. Ivana
Reagovat na tento příspěvek

 

1.7.11 | Hana
Paní Ivano, mohla byste mi prosím sdělit, o jaký DD šlo (aspoň třeba okres). Staráme se o nemohoucí matku, dokud je to možné chceme o ni pečovat doma, ale kdyby to někdy v budoucnu už nešlo, budeme muset také hledat nějaké profesionální zařízení a obávám se právě takového přístupu, jaký jste zažili vy. Zvlášť, když senior už je dost "mimo" a neumí se bránit. Zdraví Hana

3.7.11 | Blanka
Věřím,že jste zklamaná,ale chtělo by to častěji docházet za maminkou,neboť by se i Vaše maminka se vzniklou situací lépe vyrovnala,a neměla pocit,že je zde odložená.Změna prostředí (obzvláště ve vysokém věku)přináší buď agresivitu,anebo netečnost člověka. Je to opravdu těžké,ale nechce se mi věřit,že si pečovatelky vzaly peníze ,určené na nákup potravin pro Vaši maminku,a nevyúčtovaly je.Docházím pečovat o paní se stejnou chorobou do DD,a vstřícnost pečujícího personálu je opravdu dobrá. Tato nemoc klade velké nároky na pečující,a proto Vám přeji hodně trpělivosti a pozitivního myšlení.Nevím kolik je let Vaší dceři,ale určitě Vás v této péči podpoří,a věřte mi,že jen peníze nic neřeší.Hodně síly.Blanka

9.10.11 | Ivana
Já plně souhlasím s paní Blankou,věřte že domácí prostředí,je ten nejlepší lék pro seniory a tělesně postižené Ivana

 
Život bez bariérFamily Point - místo pro rodinu

Obsah našich stránek je pouze doporučující povahy. Každý případ je třeba hodnotit individuálně, a proto nelze námi uveřejněné názory přejímat bez posouzení konkrétní situace. Vždy se poraďte s ošetřujícím lékařem.


partneři: