Vaše příběhy

Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti  a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.


Divná láska

25.8.11 | Andrea
Všechno začalo v srpnu loňského roku. Dědeček ochrnul a já paradoxně dostala práci mimo město, kde bydlím. Chtěla jsem s babičkou situaci nějak rozumně vyřešit, ona řekla, že nebude žádný problém, když bude dědeček doma a já budu v práci na plný úvazek. Byl. Brzy po tom, co se rozjela práce a všechny aktivity okolo, zkrátka normální život, začalo peklo. Babička mě začala trestat mlčením, nadávat mi, vyhazovat mě z bytu. O práci jsem samozřejmě přišla (ono učit žáky darebáky a ještě mít z domova peklo na klidu nepřidá). Argumentovala vždycky tím, že mi byt dali, abych se o ně starala a že jako dědečkova pečovatelka jsem povinna okolo nich být 24 hodin denně. Po tom, co jsem byla pár měsíců doma, se sklidnila, ale pak do mě začala rýt, že nemám práci. Teď se mi něco rozjelo, a je to tu znovu, problém zvaný Ty jsi dědova pečovatelka, tak se postarej a zařiď. Chtěla jsem pomoci, navrhla jsem různé alternativy a starala jsem se, dokud jsem mohla. Vlastně se starám pořád, když je něco potřeba, ráda pomohu, ale opravdu mi vadí, že jsem vždycky ta špatná a zlá a mrzí mě, že o mně tak smýšlejí, ačkoliv dělám vždycky, co je v mých silách. Tvrdí, že mě mají rádi, ale je to divná láska.
Reagovat na tento příspěvek

 

25.8.11 | jana
Plně Vás chápu, jsme v podobné situaci. Po smrti mého otce jsme zůstali na péči o mou matku sami. Bydlíme v jejím domě a když začal být v havarijním stavu, tak jsme udělali na vlastní náklady rekonstrukci. Teď nám nadává, že se jí málo věnujeme, ale máme malé děti a jsme hodně v práci. Vydírá nás, že půjdeme na ulici. Jsme zoufalí, bez jakýchkoliv úspor, nemáme nic a jsme odkázaní na její zlovůli, nadávky a křik. Často si říkám co jsme udělali tak špatného. Děláme pro ní, co jí na očích vidíme a stejně je všechno špatně. Táta by se divil jak to všechno dopadlo. Nejhorší je, že mám pocit, že nás všechny jednou přežije. Jsme úplně na dně psychicky i fyzicky. Držím Vám palečky, aby alespoň Vám to všechno dobře dopadlo.

7.10.11 | Ivana
Dobrý den,možná to je Vás obou velká chyba, že děláte co jim na očích vydíte,zkuste se vžít do jejih situace,čím více budete kolem nich skákat,tím více si budou vymýšlet,tohle si udělala špatně,támhleto bych udělala jinak.tady musí být nastolená nějaká pravidla a pokud Vás začnou vydírat,tak jim zkuste na týden sehnat ráááznou paní,určitě si příště rozmyslí,jestli jim po baráku bude chodit cizí ženská,nebo jejich vlastní krev.S pozdravem Ivana pečovatelka,pedikérka a masérka

 
Život bez bariérFamily Point - místo pro rodinu

Obsah našich stránek je pouze doporučující povahy. Každý případ je třeba hodnotit individuálně, a proto nelze námi uveřejněné názory přejímat bez posouzení konkrétní situace. Vždy se poraďte s ošetřujícím lékařem.


partneři: