Vaše příběhy

Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti  a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.


Rady které jsou často mimo realitu

21.6.16 | Ivana
Dobrý den, zde v diskusi se často setkávám s názory že je povinností dětí postarat se doma o nemocného seniora a ne ho tzv. strčit někam do domova důchodců. Lidé, kteří tyto rady udílejí a s oblibou se snaží vyvolat u lidí, kteří svého seniora chtějí do nějakého zařízení umístit pocit viny, že jsou špatní a nelidští. Nevím, jestli si uvědomují, že člověk, pokud není rentiér nebo nemá někoho kdo by ho živil, musí pracovat a jelikož v práci člověk musí často být víc než 8 hodin denně a práce je často fyzicky i psychícky dost náročná, nevím jak lze toto skloubit s péčí o umírajícího seniora, který je často zcela nesoběstačný, vyměšuje do plen, není schopen se sám ani najíst a často je plně nebo částečně dementní. Když toto budu dělat a nebudu chodit do práce, z čeho zaplatím jídlo, nájem či hypotéku a jiné potřeby ? Navíc člověka, který na delší dobu vypadne s běžné praxe již v budoucnu nikdo nezaměstná. Jděte do háje s těmito svými přiblblými radami, jsou to rady naprosto pro kočku. Vy, kteří takto radíte, zřejmě máte někoho kdo Vás živí a nejste schopní pochopit situaci jiných lidí. Jste hloupí a omezení !
Reagovat na tento příspěvek

 

25.6.16 | lanka
Milá paní Ivanko,z Vašeho příspěvku přímo čiší nenávist vůči radám pisatelů. Je mi Vás opravdu líto,poněvadž vše se dá skloubit,ale samozřejmě člověk musí vše dělat s láskou a ne se hroutit při prvních problémech. Je plno charitativních organizací,které vám rády pomohou v době,kdy Vy jste v práci.Člověk ležící a mající pleny,je určitě snadněji zabezpečen,než ten,který se pohybuje.Vše je o organizaci,schponosti empatie a hlavně pozitivním myšlení.Takže nezatracujte ty,kteří určitě nechtějí ukazovat prstem a hrozit.Jsou to lidé s vělkými zkušenostmi ,ale určitě ne se snahou Vám uškodit.anebo ve Vás vzbudit sojwm nelásky k Vašim blízký,.Přeji Vám hodně síly,trpělivosti a empatie.Krásný den Lanka

29.6.16 | Daniela
Paní Lanko, říkáte nesmysly. Žádné charitativní organizace, které by převzali např. na celou noc péči o seniora který trpí bolestmi, vyžaduje 24 hodinový dohled celou noc, u nás nejsou. Já opravdu nejsem schopná celou noc bdít nebo být buzena každé 2 hodiny, protože by ze mně ráno byla potácející se troska, která by se zhroutila a vyhodili by jí z práce. Takový člověk nepatří do domácího ošetřování ale do odborného zdravotnického zařízení, kde se mu budou celou noc věnovat zdravotní sestry, střídající se tak, aby se každá z nich mohla dostatečně vyspat. Bohužel u nás žádné takové zařízení není, nejsme tak bohatý stát. Moje úvaha nebyla myšlena jako útok na Vás či jiné autory příspěvků, ale byla to reakce na názor, že člověk, který tzv. odloží svého blízkého do zdravotního či jiného zařízení se chová nelidsky a nehumánně. Je to naprosto zcestný názor. Dle mého názoru práci a péči o člověka, který vyžaduje více péče než 4 hodiny denně (to absolutně nemluvím o 24 hodinové péči) naprosto skloubit nejde. Nevím, jaká je Vaše profese. Tvrzení, že lze vše zorganizovat je nesmysl. Můžete mi prosím konkrétně napsat jak si představujete organizaci péče o osobu, která je ležák, je částečně dementní, potřebuje asistenci při jídle, asistenci při vyměšování a většinu dne leží, když potřebuji odejít do práce v 7 hodin a vracím se v 18 hodin večer ? A co v noci, to mám k dotyčné osobě vstávat každé 2 hodiny, abych jí pomohla se vymočit a potom po 4 hodinovém spánku opět ráno odešla do práce ? Děkuji za takové rady. Nevím jestli to myslíte vážně, v tom případě jste asi dost hloupá.

29.6.16 | Ivana
Mohla byste mi paní Lanko tedy poradit, koho si na péči o svou matku sjednat ? Své zaměstnání miluji a v žádném případě ho neopustím kvůli péči o ní. Nakonec je to její chyba, měla si včas zajistit Dům s pečovatelskou službou. Teď už jí asi těžko někam vezmou. Starat se o ní do takové míry, abych se z toho zhroutila tedy rozhodně nebudu ! Je to jednoduché řešit své stáří tak, že se prostě hodím svým dětem na krk a budu jim viset na krku jako břemeno ! Staří lidé, kteří odmítají jít do domova důchodců a hodí se na krk svým dětem, přestože vědí, že je nad síly dětí se o ně starat mohou počítat s tím, že jejich děti se budou těšit na to až rodiče zemřou aby měli konečně pokoj !

29.6.16 | Ivana
A když umřela moje hnusná parazitická tchýně, která v posledních letech života odmítala i mnou vybranou pečovatelku a stále nás s manželem otravovala s tím, že nesmíme ani odjet na dovolenou, kdyby prý náhodou něco potřebovala , odmítala i nakoupit jídlo do zásoby do lednice, stále jen volala a stěžovala si a ptala se kdy už přijedeme, tak jsem byla jen ráda, že jsem se té hnusné báby zbavila. Někteří staří lidé jsou pijavice svých dětí !!! Starat se o takové staré lidi doma, považuji jednoznačně za zničený život ! Je lépe když zemřou včas.

4.7.16 | lanka
Paní Daniele i Ivaně,mne nemusíte litovat ,já lituji vás a určitě se vám podaří zemřít dřív a bezbolestně,aby jste nemusely potřebovat a otravovat své děti,anebo jiné opatrovníky.Přeji vše dobré a hlavně zdraví,a pan Alzheimer ať se vám oběma vyhne.Lanka

7.7.16 | Marta
Nedá mi to abych také zareagovala. Asi před 5 léty jsem zde psala svůj postřeh z mého opatrovnictví manžela. Byl pod názvem: ústav či domácí péče? Souhlasím se vším s Lankou. Ivanko pokud ležící leží 24h. tak má nejvyšší příspěvek 12t.k tomu přičteme ve většině případů důchod starobní u rodičů,babiček ap.nebo inval. důchod pro ty mladší,co nejsou ve star. důchodu. Ivanko,to mi chcete říct že z toho nevyžijí 2 osoby? Ten ležící a pečovatel.Každá nemocnice nebo každý soc. odbor nabící tzv. odlehčovací lůžko,tím pádem si může pečující 1-2x oddáchnout a toho stařečka dát na pár dní do tohoto zařízení.Já se takto starám o manžela již 7 rokem,úplně sama,děti jsou 200 km. a dojedou 2-3x ročně.Chce si to v okolí sehnat někoho na obč. výpomoc a vše se dá skloubit.Nerada slyším že něco nejde. Jde všechno,jen se musí chtít. Matky samoživitelky uživí své děti a dítě se nemůže postarat? Píšete že se tady dávají přiblblé rady. Jak pro koho,jsou to rady milujících kteří např. prodají co se dá zpeněžit jen aby mohli zůstat s těmi nemocnými co nejdéle a být jím oporou.Já prodala rodinné auto,koupila si malinké,zrušila jsem pojistky,důchod. spoření a žijeme. zatím jsme hlady netrpěli. Přeji Vám Ivano aby jste ve stáří umírala osamocena v ústavu,potom snad zjistíte že majetek není vše. Dle mne jste zatrpklá žena co si nezalouží již více slov.

12.7.16 | Ivana
Já nejsem zatrpklá, já jen miluji svou práci a též si nemohu dovolit na delší dobu vypadnout z pracovního procesu. Představa že o někoho pečuji je pro mne nepřijatelná, nejsem vůbec pečovatelský typ. Co je na tom špatného ? Každý se hodíme na něco jiného. Jsem ochotna platit i vyšší částku nějaké pečovatelce, která by se o mou matku starala, ale sama víte že někdo, kdo by tuto práci dělal zodpovědně a mohla bych se na ní spolehnout shání jen těžko. Nejde o to, že bych chtěla nechat svou matku na pospas v ústavu ale o to, že opravdu nechci s ní být doma a žít z příspěvků na péči. Já se prostě na to, abych byla celý den uvázaná péčí o někoho jako pes u boudy, nemohla jsem se hnout z domu, nemohla cestovat, sportovat atd, opravdu necítím. Vím o sobě, že bych byla přitom tak nešťastná a v důsledku tak protivná na své okolí a na toho o koho pečuji, že by celý výsledek byl kontraproduktivní. Vás třeba péče o blízkou osobu naplňuje ale mne ne. Jak se mohu přinutit k něčemu co bych dělala nerada a s nechutí ? Není to věc rozumových argumentů, sama vím, že to není správné, ale nemohu si pomoci, představa, že se musím o někoho nepřetržitě starat je mi naprosto odporná. Sama bych nejradši umřela ve fázi, aby se o mne starat nikdo další nemusel.

13.7.16 | Ivana
Pro paní Martu : Také mě ještě napadlo, že když se tak dlouho staráte o manžela a nepracujete, nevím jestli do důchodu budete mít odpracovaný požadovaný počet let, abyste měla důchod. Máte již nyní představu o tom, jak velký důchod budete v budoucnu mít ? A až sama zestárnete a budete potřebovat (případně, třeba k tomu nedojde) trvalou péči cizí osoby, tak si představujete, že Vaše děti, které dle toho co jste napsala bydlí 200 km od Vás, okamžitě opustí své domovy, svou práci, přestanou platit případnou hypotéku (třeba již mají své bydlení vyřešené) a budou s Vámi doma 24 hodin denně aby Vás krmili, přebalovali a celý den se nehnuli z domu ? Žít budou dle Vašich představ pravděpodobně z příspěvku na péči (dle mého názoru tak jak se zhoršuje situace státu a státní dluh již na toho v budoucnu nebudou peníze a dá se předpokládat že příspěvek bude velice nízký) a z Vašeho důchodu (dle informací, že již delší dobu nepracujete, je možné že bude také velice nízký). Vaše představa je sice hezká, ale připadá mi prakticky poněkud nedomyšlená ! Nevím, jaká byla v minulosti Vaše profese, ale postoje Vaše a též paní Lanky jsou poněkud idealistické a dost mimo realitu. Navíc při Vašem pohrdavém postoji k lidem, kteří mají rádi svou práci, podnikají a státu odvádějí daně, jste zapomněla na to, že na Vaše příspěvky a důchody, kterými se stále oháníte, musí také někdo jiný vydělat. Neumím si představit stát, ve kterém je polovina národa doma aby pečovala o své bezmocné seniory a tento stát měl dost prostředků na to, aby jim vyplácel sociální dávky a důchody. Nežijeme v hypotetickém světě, ale v realitě. Navíc ti, kteří nejvíc kritizují, že jiní chtějí vydělávat peníze, často mají nejvíc natažené ruce a dožadují se sociálních dávek.

17.7.16 | lanka
Vaše starost o paní Martu je opravdu pozoruhodná,Vy sama nejste schopna se postarat o Vaši paní Matku,tak to hraničí až s drzostí,starat se o úplně cizí ženu a vykreslovat ji její budoucnost,Celý život jsme poctivě pracovaly i při tom,že jsme měly děti,nenatahovaly jsme ruce a nestály na soc, odboru,tak nemusíte mít strach že na nás budete muset přispívat,ze své kapsy.Myslím,že jsme zaťaly do Vašeho sebevědomí velmi silně,že se s paní Martou zabýváte.Jste pro zasmání! Hlavně hodně přemýšlení o jiných Lanka

18.7.16 | Marta
p.Ivano nemíním nadále s Vámi diskutovat,je to věc názoru a pro mne nejste partner k jakékoliv další diskuzi. P.Lanka to lépe nemohla napsat. „Hloupost je nejzvláštnější ze všech nemocí. Netrpí jí nemocný, ale ti okolo něj.“ Tento citát se hodí k Vašemu příspěvku.

19.7.16 | Ivana
Já jsem svou odpověď nemínila jako napadání paní Marty, ale byla to úvaha o situaci, kdybych byla na místě paní Marty. Prostě mě zajímá, z čeho bych na jejím místě žila v důchodu. Paní Marta totiž ve své minulé odpovědi rozvíjela myšlenku, že ten, který se stará o bezmocného člověka snadno vyžije z jeho příspěvků na péči, případně důchodu, tak jsem tuto úvahu rozvinula dále. Já nejsem v důchodu a pokud přestanu pracovat a budu žít z dávek a důchodu mé matky, jaký budu mít důchod až matka zemře a nebudu mít odpracovaný potřebný počet let do důchodu ? Co je na této úvaze špatného ? To se mám po smrti mé matky jít bydlet pod most ? Navíc splácím hypotéku, z dávek a důchodu mé matky ji nezplatím. Paní Marta má zřejmě své bydlení vyřešené, z jejích úvah vyvozuji, že má pravděpodobně svůj domek, paní Lanka měla třeba manžela, který jí finančně podporoval, když pečovala o svého blízkého. Ale já jsem single, platím vysokou hypotéku abych si zabezpečila bydlení na stáří a navíc platím ze svého veškeré náklady spojené s bydlením mé matky, protože ta se v žádném případě nechce stěhovat ze svého bytu pryč. Nevím, co je špatného na tom, snažit se na stáří finančně zabezpečit. Vadí mě lidi, kteří kritizují ostatní aniž znají jejich konkrétní životní situaci.

21.7.16 | Anna
ćtu zde diskusi týkající se polemiky o tom zda umístit nesoběstačného člověka do soc.zařízení nebo být tak silný , že o něj budete pečovat doma. Nechci zde ,, stranit" ani jedné diskutjící, ale souhlasím s názorem ,že ne všichni máme samaritánské schopnosti. docela dost se ve společnosti mluví na téma . týraný senior. po 10 letech praxe u lúžka seniorů v sociálním zařízení bych (pokud bych byla obdarována schopností psát)byla schopna napsat knihu na téma : ,, týrání personálu soc. zařízení". Z pravidla se jednalo o lidi , u kterých jsem velmi brzo pochopila proč za nimi nechodí nikdo na navštěvu. Až po smrti klientky vyšlo najevo, že má 3 vnoučata (která s jejich matkou nikdy nepřišla na návštěvu)jelikož dcera klientkyy se svěřila , že matka byla (přes vysoké postavení i vzdělání) byla notorickou alkoholičkou, která poznamenala celé mládí a dospívání své dcery. Teprve pak ( po vyprávění doslova šokujících detailů) člověku ,, dojde " že odsoudit je velmi snadné. Já mám jednoho syna a snad se jednou dočkám toho, že (jako jiná naše klientka) budu vědět , že obden přijde, (na 30 minut) a zeptá se jak se mi daří a já budu spokojená, protože na mě nezapoměl a on bude spokojená protože ví , že je o mě postaráno. V dávné minulosti chodívali staří rodiče na ,, vejminek" a děti převzaly hospodářství atp. Musíme si uvědomit , že stáří nikoho nemine a např lpět na bydlení v bytě o 120 m čtverečních sama (jen proto , že jsem tu zvyklá a denně si hraju na koncertní kkřídlo po manželovi je nesmysl) Takové ženy (z bytů u majitele) pak vystupují v tv jako ,, chudinky co jim důchod nevystačí ani na nájem". Je na každém aby se SÁM O SEBE POSTARAL JAK UMÍ. a nečekal, že k sociálním nejistotě dneška budu ,, na krku " svým blízkým. To bych jim vážně NIKDY NEUDELALA..

22.7.16 | Zizi
Anno, vypozorovala jste to správně, o agresivní seniory se nezajímá rodina. Zapomněla na to, že rodina, která se nezajímá, má agresivního seniora. Jsou rodiny, které zcela vytěsnily své staré členy, nijak se nezajímají o to jak žijí, zda chodí k lékaři, berou léky, kdo jim dá o vánocích salát a jak si obstarají nákup, když napadne sníh. Svého rodiče nenavštívili třeba několik let, semtam zavolají a nakouknou do katastru a registru dlužníků. Senioři z těchto rodin, kteří se ocitli např. po nějakém úraze na LDN, jsou ve velice nejisté pozici. Bezmocní, v cizí košili, mezi cizími lidmi a ten v podstatě cizí člověk, třeba to je jejich syn, má rozhodout o jejich osudu. Kromě patologických vyjímek, lidé agresivní nejsou ani ve stáří. I u dementních seniorů lze ve většině případů agresivitu odstranit během krátkého rozhovoru. Kontakt ovšem musí být osobní a mezi účastníky musí být důvěra. Ta se buduje v denním styku a na to si některé rodiny prostě neudělají nebo nemohou udělat čas. Pokud je senior přesvědčený o dobrých úmyslech svých blízkých, zařídí se podle jejich rozhodnutí a přání. Bohužel, některých případech jsou oprávněné pochybnosti. Na LDN je zkrátka už pozdě řešit třeba 50 let staré křivdy, někdy i typu, máma mě také nechávala večer samotného.

31.7.16 | Ivana
Já v podstatě s paní Zizi souhlasím, není to správné se o seniora nezajímat. Z vlastní zkušenosti ale mohu říct, že péče o starého člověka je mnohdy tak psychicky náročná, že ve členech rodiny, bližších příbuzných či vzdálenějších příbuzných vyvolává často styk se seniorem tak nepříjemné pocity, že na tuto situaci reagují tak, že ho prostě vytěsní ze života, přesně tak jak jste popisovala. Bohužel dnešní doba klade na lidi velké nároky co se týká pracovního uplatnění a přináší též velkou míru stresu. Pokud se člověk nachází ve stresu a není proti němu dostatečně odolný je pro něj na prvním místě jediné : přežít, a to i za cenu že se zachová nemorálně.

2.8.16 | Zizi
Ivano, nenechte se vláčet situací, začněte věci řídit, zbavíte se části stresu. Pojměte to jako projekt k řešení. Sledujete blaho své matky, ale máte omezené prostředky, takže všechna její přání nebudou splněna. Neznám konkrétní reálie, ale já bych postupovala tak, že bych především navštívila matku a tzv. si vylila srdce. Řekla bych, že jsem u konce svých sil, mám toho opravdu hodně, mluvila bych dlouho a pak bych jí požádala o spolupráci a pomoc s tím, že spolu to přece musíme zvládnout. Nic nevyčítejte, jen si postěžujte na své problémy. Potom jí navrhněte řešení, nevím jaké to bude, ale zdůvodněte to tím, že chcete pro ní to nejlepší, že se bude mít dobře. Já bych pro začátek vzala dvě pečovatelky, jednu na ráno a jedno na večer. Je jedno kde je seženete, klidně použijte i profesionální službu. Na ráno, abych věděla, že matka vstala, vzala léky a snídá a jednu na večer, abych věděla, že je v pořádku a doma a chystá se sledovat TV. Pečovatelky také mohou vytřít, vyprat a usušit prádlo. Jedná se cca o 60 hodin měsíčně. Byt bych vybavila nejnutnějími elektrospotřebiči, pračka, lednička, sušička, mikrovlna, vysavač a TV. Istalovala bych zámek, který nejde zaklapnou zevnitř, klíče bych dala sousedům a pečovatelkám. Zařídila bych dovoz obědů, tím omezila vaření a nakupování.Osobně bych řešila pouze zdravotní stav vč. psychického a udržovala si přehled o financích. Pečovatelkám bych nechávala jejich kompetence, čili neřešila detaily, každý dělá jak nejlépe umí. Takto to může fugovat i několik let. Setkáte se s námitkami - vždy bych se odvolávala na původní rozhovor - vždyť jsme se tak dohodly, musíš mi pomoci apod. Buďte klidná, jste to vy, kdo má matku rád, jste to vy, kdo jedná v její prospěch ve chvíli, kdy si ona už nemůže pomoci a děláte to jak nelíp umíte. Nikdo jiny na světe pro ní není, nikdo by to neudělal líp. Jinak, pečovatelský dům se příliš neliší od domácí péče, také si tam musíte služby platit a objednávat, lékaře sama zajišťovat. Je řešením pro určité specifické případy. Časem by matka měla podepsat žádost o přijetí do domova pro seniory, dejte pouze pozor, aby to byl domov, který přijímá seniory s diagnozou, kterou vaše matka má. Ivano, už nejste dítě dominantní matky, možná se vám uleví, až poznáte, že máma je vlastně ráda, že někdo s pochopením rozhoduje za ní a přeji vám, abyste to obě zvládly.

29.8.16 | Ivana
Paní Zizi, máte pravdu, skusím dát na Vaše rady. Jsem Vám moc vděčná za Váš přístup i Vaší odpověď. Ivana

24.9.16 | lvana
p.lvo vřele s Vámi souhlasím! lvana

 
Život bez bariérFamily Point - místo pro rodinu

Obsah našich stránek je pouze doporučující povahy. Každý případ je třeba hodnotit individuálně, a proto nelze námi uveřejněné názory přejímat bez posouzení konkrétní situace. Vždy se poraďte s ošetřujícím lékařem.


partneři: