Vaše příběhy

Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti  a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.


Pohádka o zlobivém dědečkovi

18.9.08 | J.F.
Žil byl v jednom velkém městě dědeček. Neměl svůj vlastní domeček, zato ale společný paneláček. A v paneláčku byteček. A v bytečku postýlku. Jednou z ní vstával a zlomil si nožičku v krčku. A to dokonce již druhou! Hned ten den šel na operaci a a doktoři mu nožičku opravili, a to přesto, že mu už bylo 93 roků. Měl prostě štěstí, že se zdravotní reformy opozdily.
Dědeček si, ale myslel, že takové štěstí bude mít pořád. Zapomínal, že s dvěma endoprotézami a po nějaké té mrtvičce není už takový junák jako za mlada. A zlobil! A zlobil! Pořád chtěl být samostatný a dělat věci sám. Když mu spadla lžíce na zem - hned se po ní sápal. Sotva stál, ale na plynovém sporáku by nejraději vařil. Ručičky po mrtvičce zlobily, ale nejraději by ostrým nožem všechno řezal. To proto, aby moc neobtěžoval.
Marně mu syn (také už pěkný dědek) domlouval. "Ještě jednou spadneš a zlomíš si nohu a už ti nikdo nepomůže!" Nebo: "Když jsi v bytě sám, ani ten mobil na krku ti nebude nic platný." Ale dědeček zlobil a zlobil a ještě pokřikoval: "Jednáš se mnou jako bych byl nějaký invalida!"
"To také jseš" odporoval syn a přemýšlel, jak dědečkovi vysvětlit, že zbytečně riskovat je hloupost. A jak mu vysvětlit, co by raději neměl dělat. A přišel na to! A dědečkovi teď pořád opakuje:
"CO NEMUSÍŠ TAK NESMÍŠ!" "CO NEMUSÍŠ TAK NESMÍŠ!" "CO NEMUSÍŠ TAK NESMÍŠ!" a my to uděláme za tebe.
Dědeček sice nejdříve ještě nějaký čas zlobil, ale pak to pochopil a polepšil se. Už i on ví, že "Co nemusíš tak nesmíš!"a řídí se tím. Ostatně proč ne, když má někoho, kdo to za něj udělá!
A jaké je z této pohádky ponaučení? Ať je vám kolik chcete, riskujte své zdraví, jen když to opravdu stojí zato! Možná budete mít smůlu a vás už ty reformy chytnou!

Reagovat na tento příspěvek

 

23.9.08 | Leo
Článek jsem si přečetl,ale nepochopil jsem jeho humornou pointu.

28.9.08 | Zuzana
Přesně vím, co má autor na mysli, moje maminka je zrovna taková, nemá ještě ani 60let, ale je bechtěrevik. Nemůže téměř chodit a bohužel na ni žádné heslo ani reformy neplatí. Zkrátka ona prostě invalida není a já sem z toho strašně nešťastná....

27.2.12 | Baláčková
Chci moooc poděkovat za tento příspěvek. Právě jsem asi v podobné situaci jako Váš dědeček. jednak mám Alzheimer.chorobu a jednak mě v poslední době trápí trochu srdíčko. jedno já chce vše zvládat a neobtěžovat ad ruhé je unavené a ví, že to již moc nejde...Tento příspěvek mi snad pomůže se rozhodovat správně.Budu si opakovat:co nemusíš,tak nemsíš :-) Děkuji Nina baláčková

 
Život bez bariérFamily Point - místo pro rodinu

Obsah našich stránek je pouze doporučující povahy. Každý případ je třeba hodnotit individuálně, a proto nelze námi uveřejněné názory přejímat bez posouzení konkrétní situace. Vždy se poraďte s ošetřujícím lékařem.


partneři: