Vaše příběhy

Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti  a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.


Možnosti v důchodu

26.1.13 | Helena
dobrý den pani doktorko.omlouvám se,že pišu na váš mail,ale já potřebuju jistotu,a to abych viděla co sem napsala,a na tých stránkach já to nevidím,anebo to pořád ještě neumím,vše je možné.pani doktorko,díky bohu sem zdravá i můj muž,takže si můžu dělat, co chci. Minulý rok byl pro mě i naší rodinu velmi bolestný,protože mně i naši rodinu na Slovensku opustili během 6 týdnu dva bratři --jeden ve věku 50 roku, svobodný a druhý ve věku 63 roků, ten byl v důchodě,to byla krutá rána pro všechny, byla jsem z toho hodně špatná. Ale co chudinka naša mama, která má nyní 92 roku, tá nám dva dni umírala z toho, ale teď už se pomalu z toho dostáva. Moje rodina na Moravě je v pořádku.

Paní doktorko, když tak přemýšlím nad životem, tak až ted v důchodu si plním moje sny z mládí. To je, že se můžu učit jazyky, vzdělávat se jak v duchovní oblasti, tak i mimo ní. Ještě mám jeden nesplněný sen, a to je,navštívit ISLAND. Perfektně mluvím slovensky, česky, Esperantsky a učím se ted angličtinu, aby sem dokázala porozumět našim milovaným vnoučátkům v severním Irsku. Taky jsem minulý rok oslavila životné jubiléum 60 roků, a to prosím, jsem si všechno, co se týkalo oslavy připravila uplně sama, nikdo nic netušil, ani muž, ani Esperantisté z Francie, byla to bomba. Na druhý den v neděli jsem měla mši, a zase překvápko, poděkovala jsem panu faráři za mšu Esperantsky, lidé hleděli, nechápali, já nechápu ted, jak jsem to dokázala, neměla jsem absolutně trému. Taky jsem minulý rok se známou, která je důchodkyně a má zájem o Esperanto absolvovali v Břeclavi konferencii tří zemí o Esperantu. To bylo koncem září, a taky sem brala z Břeclavi Esperantistu Gyuriho z Brazilie a to jsme si vyměnili pár mailů před konferencí, no tam jsme se potkali jako dávní přátelé. Dovedete si představit ten šok, který jsem způsobila mé susedce, které jsem zavolala, že bude u ní spát jeden mladý Brazilec. Gyuri zůstal u nás tři dni, moc se mu líbilo u nás a pak pokračoval ve své cestě po Europě, pak mi poslal mail, že už je doma. Nádhera, ty zážitky, to vám nikdo nevezme. Pak jsme s přítelkyní absolvovali začátkem listopadu první mezinárodní školu Esperanta na severní Moravě, na zámku v Bartošovicích. Paráda, něco užasného, milí lidé, perfektná organizace, jídlo, nemělo to chybu, už je v pláně druhý ročník, tak se těším. Díky Esperantu znám mnoho lidí ve světě, mám kontakty dokonce i na facebooku. No představte si pani doktorko, že když v roce 2010 jsem byla u dcéry v Irsku, tak řekla "mami, já ti založím facebook". Já na to, že to neumím ani vyslovit, ale ona trvala na svém a udělala dobře, protože teď je facebook muj miláček. Taky až v důchodu jsem se naučila pracovat s počitačem, muž na mě neměl nervy, tak jsem se to učila sama. Týden jsem se učila jezdit s myšu po stole, teď je to k smíchu. Pani doktorko, já jsem tak zaneprázněná, že se divím, že mně manžel nenadáva. Můj týden je celý rozplánovaný. V pondělí mám volno, už neučí Esperanto v Brodě, protože nechodili,v úterý mám teď Esperanto v Šumicích od půl paté do 6h, ve středu chodím zdarma navštívit jednu staru pani u nás, v létě jí pomáham na zahrádce a teď v zimě vypijeme kafé, povykládame si, ve čtvrtek chodím do angličtiny u nás, v pátek do kostela, v sobotu a neděli klasicky doma. Jeden krát za měsíc jezdíme na Slovensko navštívit mamu a rodinu. Teď jsem nejštastnější člověk, mám důchod, jsem patričně zdravá, ale samozřejmě musí člověk pro to něco dělat, já se každý den modlím, myslím pozitívně i když to někdy nejde, když váš muž myslí negatívně, pak musíte dávat pozor, aby jste někdy nevybuchla, pak by bylo moc zle. Ale když jsme spolu vydrželi už 35 roku, tak se natolik známe, co a jak druhý. Pani doktorko, to je tak zhruba vše, co jsem chtěla napsat, předejte to na vaše stránky, ať důchodci se mužu těšit ze života. Srdečně vás zdraví a zase někdy něco napíšu, budte zdravá, aťt se vám daří, jak pracovně, tak osobně. Helena.

Reagovat na tento příspěvek

Vaše údaje
Jméno *
Email
Příspěvek do diskuze
Text příspěvku *
Život bez bariérFamily Point - místo pro rodinu

Obsah našich stránek je pouze doporučující povahy. Každý případ je třeba hodnotit individuálně, a proto nelze námi uveřejněné názory přejímat bez posouzení konkrétní situace. Vždy se poraďte s ošetřujícím lékařem.


partneři: