Vaše příběhy

Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti  a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.


Jak jsme dědečkovi koupili aligátora

29.6.09 | JF
Pro názornost vhodné s obrázkem (TT) Mám tatínka, kterému je 95 let a hodně špatně chodí a skoro neslyší. Řešil jsem před časem jak mu umožnit telefonování, aby bylo možné se mu dovolat a aby mohl volat i on. Zvonění běžného mobilu vůbec neslyšel a jeho ovládání bylo pro něj přeci jen příliš složité.
Vyřešil jsem to koupí „největšího mobilu na světě“ od české firmy Jablotron. Jeho hlavní výhodou pro nás bylo, že lze zesílit jak zvonění, tak hlasitost hovoru ve sluchátku. Takže otec telefon slyší, když zazvoní a rozumí tomu co se mu říká. Navíc se mobil obsluhuje podobně jako klasický telefon, na který byli starší lidé zvyklí. Jablotron nám slouží dobře a v podstatě jsme s ním spokojeni. Nemá zbytečné funkce, které starý člověk omylem spustí (MP3, radio atd.) a potom je již nedokáže zastavit a znemožní si tím telefonování.
Abychom otci umožnili volání i v případě, že by se mu v naší nepřítomnosti něco stalo, nosil ještě na krku druhý „nouzový“ mobil. S tím ovšem už byl problém. Při občasném cvičném poplachu, kdy jsem otci zadal úkol mi „nouzově zavolat“ to většinou nesvedl. Vzhledem k tomu, že „nouzový“ telefon vlastně vůbec nepoužíval, zapomněl vždy v mezidobí jak se obsluhuje. (Ostatně já už většinou také). I když jsem mu naše čísla zadal do rychlovolby, vždy se nějaká komplikace našla. Nové typy telefonů byly ještě menší, komplikovanější a s menšími písmenky na displeji, takže nám nic neřešily. Prostě „vše pro mladé“.
Situaci jsem však nadále sledoval a na trhu se začaly objevovat i mobily určené pro seniory. Díky bohu i starší lidé se stali „cílovou skupinou“ pro výrobce. Žádný z dostupných modelů mě ale nepřesvědčil. Až nedávno.
Objevil jsem nový typ mobilu pro seniory. Nejdůležitější na něm je poplachové oranžové tlačítko na zadní straně. V případě nouze stačí zmačknout toto tlačítko a tefon:
a) odešle nastavenou SMS až na čtyři předvolená telefonní čísla. (Např. POTŘEBUJI IHNED POMOC )
b) postupně automaticky volá na tato čtyři čísla
c) pokud se nedovolá ani na jedno z nich, přepne se na hlasitý odposlech a čeká na zavolání. Pokud tedy potom na něj zavoláme, tak můžeme slyšet co se v místnosti děje a můžeme k seniorovi mluvit, i když telefon nedrží u ucha.
Dnes bychom již Jablotron ani nemuseli kupovat, neboť i u tohoto telefonu se dá nastavit dostatečná hlasitost zvonění a hlasitost sluchátka, takže to slyší i opravdu špatně slyšící. Velkou výhodou je i to, že je mobil lehký, takže nosit ho stále na krku vůbec neobtěžuje.
Vyrazil jsem tedy do obchodu a koupil mobil ALIGATOR A300. Již měsíc ho tatínek používá a všichni jsme spokojeni. Nejvíce já, neboť mám jistotu, že v případě potřeby se tatínek určitě dovolá.

Reagovat na tento příspěvek

 

1.10.09 | JF
Tak „ALIGATOR“ obstál v praktické zkoušce a pomohl tatínkovi v nebezpečné chvíli! Po letech jsme se totiž s manželkou vydali na procházku do města. Staroměstské náměstí, Karlův most atd. Když jsme již šli ke stanici metra, abychom se vrátili, cinkla mi SMS a hned potom manželce. Podívali jsme se a vidíme, že je to tatínkovo SOS. Hned potom mi zavolal automaticky jeho mobil. Snažil jsem se s ním domluvit, ale jen něco nezřetelně mumlal. I to bylo cenná zpráva, neboť bylo jasné, že nejde o planý poplach. Naštěstí blízko tatínka bydlí i naše dcera, která automatickou zprávu také dostala. Ihned k němu zašla a přivolala záchranku. Tatínek totiž ležel na zemi a z ucha mu vytékala krev. Jak se později ukázalo spadl ze židle (pro nevolnost nebo, že usnul) a pořádně se uhodil do hlavy. Krev mu naštěstí pouze do ucha natekla z rány na tváři. Po vyšetření v nemocnici a rentgenu se proto mohl vrátit z nemocnice opět domů. Bez Aligátora už neudělá ani krok.

 
Život bez bariérFamily Point - místo pro rodinu

Obsah našich stránek je pouze doporučující povahy. Každý případ je třeba hodnotit individuálně, a proto nelze námi uveřejněné názory přejímat bez posouzení konkrétní situace. Vždy se poraďte s ošetřujícím lékařem.


partneři: