Vaše příběhy

Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti  a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.


...dva nemohoucí staříci...

13.12.11 | Světlana
Dobrý den všem, kdo můžete poradit.Mám kamarádku - v současnosti 57 let. Byla vždycky opečovávaný jedináček, který měl vše na co si vzpomene a celý život byla vychovávaná v tom, že je tu vlastně proto, aby ve stáří posloužila rodičům a vlastní rodina je v podstatě na obtíž a na to, aby si nemohla koupit co chce...po několika málo vztazích zůstala sama...rodiče mají oba přes 80. Kamarádka zůstala ve svých 45 letech bez práce...příležitostně pracovala, ale posledních 5 let se opravdu pouze stará o rodiče...no a v tom je kámen úrazu...tatínek byl v rodině vždy generál a co se řeklo, to muselo být...v současnosti se chová úplně stejně, až na to, že při neuposlechnutí reaguje opravdu zle a agresivně a snaží se fyzicky svou dceru napadat...maminka je už více-méně částečně dementní, nic neudělá, má taky spoustu zdravotních obtíží...prostě teď mi absolutně vyčerpaná kamarátka volala a já bych jí chtěla moc pomoci...ale vůbec nevím jak...poradíte někdo? V podstatě jak se chovat k málo pohyblivému, zdravotně postiženému starému dementnímu ale velmi agresivnímu člověku, který je navíc přesvědčený, že dcera je tu pouze na to, aby "sloužila"...žádné uvědomění si alespoň trochu vděčnosti...nic nic nic...ošetřující lékařka neporadí, psychiatr neporadí "když pacient nechce sám, nikdo s tím nic neudělá"...poradíte?
Reagovat na tento příspěvek

 

13.12.11 | Blanka
Milá paní Světlanko, přečetla jsem si Váš příspěvek.Bohužel má Vaše kamárádka smůlu,že jsou to její rodiče.S takto nemocnými lidmi se musí postupovat sice laskavě,ale také nekompromisně prosazovat svoji vůli.Absolutně nejde,aby tatínek či maminka,ktěří potřebují péči své dcery ji usurpovali.Pokud je tatínek této paní natolik myslící,aby věděl,co činí,tak se paní nesmí bát,dát mu najevo,že jeho vláda doma,dávno skončila.Já vždy říkám svým dětem a i vnukům,"mírně ve způsobu,ale pevně ve věci samé"!Pokud je Vaše kamáradka schopná vzepřít se svému otci,pak to nebude problém.Pečuji o paní nemocnou Alzheimerem,ale je to velmi hodná paní,i když už nyní nechodící.Hodně síly a trpělivosti,vždyt mnozí staří lidé,jsou jako děti.

27.2.12 | Baláčková
Milá paní Světlano,Váš příspěvek mi připomněl jistou situaci smou tchýní.Je jí 86let a je odkázaná na svého syna.Já s ní leta vycházím dobře.Ale vidím, že to co syn pro ni dělá -vaří,peče,pere,uklízí, je jako samozřejmost. Pokud by ji vybízel např. k procházce,tak ho odmítne.Když ale přijedu já a ppod mírným nátlakem ji prostě na procházku vezmu, tak mi potom ještě poděkuje.Moje maminka měla Alzheimer.nemoc a vím,že tato mění hodně povahu člověka -a spíše k horšímu. Takže velice lituji vaši kamarádku.Ale myslím, že jediné řešení je trochu se tatínkovi vzepřít. Jinak se ze všeho sama zhroutí. Přeji vaší kamarádce hodně sil a správných rozhodnutí NIna Baláčková

 
Život bez bariérFamily Point - místo pro rodinu

Obsah našich stránek je pouze doporučující povahy. Každý případ je třeba hodnotit individuálně, a proto nelze námi uveřejněné názory přejímat bez posouzení konkrétní situace. Vždy se poraďte s ošetřujícím lékařem.


partneři: