Zasílání novinek | O webu Hledaná slova | Kontakt

co byste dělali ?

jdu se sem poradit..
moje maminka má dg. alzheimerova choroba a již 2 rokem je v zařízení, pro takto nemocné lidi
je velmi mladá (ročník 1956) a tak to pro nás doma bylo hrozným šokem, ze začátku vůbec nebylo jasné, jestli se jedná o tuto diagnozu, lékaři byli na rozpacích..
nějaký čas to šlo aby mamka byla ještě ve svém byte ...
jednoho dne jsem se dověděla, ze mamka je v ústavu, moje sestra ji tam šoupla bez mého vědomí bez mého souhlasu,
myslim, že v té době vůbec nebyla v takovém stavu, aby to muselo dopadlo takto
ale moji sestru a švagra obtězovala, tak se ji proste zbavili..
navíc neustále mamku proti mne manipulovali, takže ke mne mamka nechtěla ani jezdit,
sestřiny výčitky se stále stupňovali, ikdyž o matku už vůbec neměla žádnou starost, jen byla ta, která byla v ústavu vedená jako kontaktní osoba a to byla pro ni "děsná námaha" ...
tak jsme se minule léto 2017 dohodly, že zajedu do Domova a nechám jako kontaktní osobu přepsat sebe, a budu vše vyřizovat já..
tak to šlo šlo asi půl roku.. žádné problémy, nic podstatného se nedělo..
zjistila jsem ovšem, že si sestra z mamčiného účtu vybírá velké částky peněz, téměř 10 tisíc každý měsíc a tak jsem ji nechala zablokovat, aby to už nemohla dělat...
v té době jsem také velice vážně uvazovala, ze bych nechala mamku převézt do jiného zařizení, protože mamka porad brečela, ze tam s ni nic nedělaji a že tam nechce být...
a taky to mam za ni 4 hodiny cesty tam a 4 h zpět, tak jsem ji chtěla mi bliž
ale vyšla jsem já blbá vstříc své sestře, která naléhala, ať mámu nechám tam kde je, ze prý tam je aspoň "v přírodě"...
velice, velice lituji ze jsem byla tak blba..

no a za par týdnů přišla další rána, sestra se mnou celou dobu tech pul roku vůbec nekomunikovala, až jednoho dne volám do zařízení kde mamka je...a ptám se na mamku .. a socialni pracovnice mi říká...že vlastně neví co mi může podávat ze informace,
ze jim právě přišel soudní rozsudek, kde se sestra nechala stanovit opatrovatelkou pro matku !!
zase z ničeho nic..
okamžitě mi došlo, proč k tomu došlo, zkusila jsem se dostat na mamky účet a samozřejmě, že mám já zablokovaný přístup a sestra si dál zase vybírá mamčiny peníze
říkala jsem si, no tak ať, hlavně, když sestra zajisti aby o mamku bylo dobře postaráno a hodně dlouhý čas jsem se za mámou nemohla dostat, až teď o vánocích,
a málem jsem se složila když jsem ji viděla, zanedbanou fyzicky i duševně,
zuby má v tak hroznem stavu, že to nemohu ani vypovědět...
za 2 roky se stala inkontinentní protože nemá žádný pohyb, ale sestrám asi to vyhovuje, protože s ni nemají žádnou starost... a připadá mi, že je pro ně asi lepši aby ji vypadaly všechny zuby aby jim ubyla starost dalši

když jsem se chtěla zeptat na mamčin stav, na to jaky bere léky, a proč se tak zhoršila poslední dobou, sestra mi dost arogantně sdělila, že mi nemůže podávat žádné infomace
a nechtěla se se mnou dal bavit ...
pokud tu je někdo kdo tomu rozumí..tak je to opravdu tak, ze mne nemůže podávat žádné info ?
přemýšlela jsem nad tím, že bych zkusila nějak napadnout rozhodnuti o opatrovnictví moji sestry, protože ji je evidentně jedno jak na tom máma je...nestará se vůbec o nic...nechala se stanovit opatrovníkem, jen aby disponovala matčinými penězi
a ani nevím jestli za ni jezdi..
co byste mi poradili...chtěla bych mamku odtamtud dostat, ale nevím jak...a je mi z toho hrozne..

Reagovat na tento příspěvek

 

28.2.18 | zizi

Dobrý den, Elvíro, váš příběh je smutný. Cítím z něj vaší hlubokou lítost nad postupnou ztrátou matky. Ve stresu hledáte viníka, ale viník neexistuje. Měla byste přehodnotit svúj postoj, spolu se sestrou, Domovem, i vy nesete břímě starosti o vaši matku. Jste jeden tým a máte jeden cíl. Začněte spolupracovat a ptejte se sama sebe, kde můžete pomoci. Možná byste mohla mamince věnovat víkendy, účastnit se konkrétní denní péče, samostatně jí zvládat. Uvidíte maminku v rúzných situacích dne a třeba zjistíte, že není tak nešťastná, jak se vám zdá podle telefonátů. Měla byste jí spíš ujišťovat v tom, že je na správném místě, že jste jí nablízku a třeba jí pochválít účes, říct jí, že vypadá dobře, položit hlavu na polštář a dát jí najevo, že jste vždycky pro ní a máte jí ráda. Užijte si každou i malou chvíli s ní, jednou za to bude vděčná. Pokud čelíte vážné nemoci, světské starosti jdou stranou. Peníze, opatrovníci atd... nic to neznamená. Pro takto nemocného člověka je důležité osobní sdílení každého dne. Vše ostatní marnost. Obejměte svou maminku, neztěžujte její situaci pro nějaké osobní ambice. Nemusíte maminku odnikud dostávat, stačí, abyste jí vzala do náručí a upřímně jí řekla, no - třeba - ty jsi můj takový milý drobeček - bude tím asi šťastná. Prostě podstatný je ten osobní zájem, podpora a sdílení denních trablů. Na tom místě už tak nezáleží. Jedná se o nemoc, která je progresivní, zhoršuje se, končí smrtí. Je neléčitelná. Jediné co můžete udělat, pomoci nést ten úděl. Buďte ráda, že na to nejste sama, nezlobte se, že možná všechno není dokonalé. Zvažte co sama můžete udělat, jak přispět. Jo - ty zuby bych nechala vytrhat nebo ja by doporučll lékař. Pokud se týká peněz, opatrovnictví atd....marnost nad marnost. Tváří v tvář nemoci, nevím. Není podstatné. Vážná nemoc vyžaduje osobní angažovanost blízkých, nic jiného v tom zkrátka není. Nekoukejte co někdo jiný neudělal nebo udělal špatně. Všímejte si, co děláte vy sama. Přeji vám, abyste ještě zažila pocit blízkosti s vaší matkou, již v jiné pozici - v pozici dospělého a smířeného člověka.

5.3.18 | Helena

paní Elvíro, dovolím si reagovat na Váš článek o strastech které zažíváte v rodině.Nevím nakolik je pro vás důležitá skutečnost že vaše sestra disponuje s maminčinými penězi aje ustanoven opatrovnicí.. Plně se ztotožńuji s reakcí paní která ván odpovídala přede mnou. Podstatné by mělo být aby se vaše maminka s vámi a ve vaší přítomnosti cítila dobře (nezatěžována informacemi , kterým diky svému onemocnění už možná ani nerozumí) Dále bych vám doporučovala nasudovat si co nejvíce informací o Alzh. chorobě, pak by totiž nebylo možné aby jste napsala :,, za 2 roky se stala inkontinentní protože nemá žádný pohyb". právě proto , aby ošetřující personál umožnil vaší matce chodit tak jí dal pleny. Jinak tito lidé (nejedná se užo inkontinenci) , plně močí např za chůze. (po letité zkušenosti s těmito pacienty vím jak to je) Choroba vaší matky (je to velmi kruté a smutné)bohužel se bude jen zhoršovat.Píšete o zanedbaném chrupu vaší matky. Ve většině přídů (ve stadiu jaké popisujete) již pacienti dostávají stravu mletou pří kašovitou, tak že , obav zda např ukousne hrušku je dle mě zcela zbytečná.Mozek vypovídá službu a nejeden pcient (vzhledem k tomu , že už později neví co se soustem v útech ) je vyživován sondou. V dané situaci, bych být vámi dala mamince najevo co nejvíc lásky, porozumění a kladných emocí Připovnala bych tyto pacienty k malému dítěti, čtyřleté dítě nechápe , vaši zlost a zlobu (ve vašem případě na sestru) ale jen podvědomě vnímá , že se děje něco špatného , nepříjemného a nenechte vaši maminku vnímat (třeba i oprávněné) negativní emoce. pamatujte si , že člověk kterému je diagnostikována ACH se stává křehkým malým dítětem které však svoji soběstačnost (naopak od dětí) ztrácí víc a víc.. Smiřte se s tím , že maminka den ode dne ztrácí dovednosti jako je např chůze. (je opravdu malné si maslet, že když by s doprovodem denně obešla zaradu, že se jednoho dne rozeběhne sama jak dvacetiletá.Mozek už tělu nevyšle signál že k chůzi má lehce zvednout jednu nohu...... Proto zda chcete mamince nějak prospět je si udělat čas na klidnou návtěvu, kde jí ujistíte, že šikovná, že si sama zapne svetr a sní celý oběd. Nechtějte víc a naopak se radute z toho, že vás maminka poznává a má radost z vaší návštěvy.

6.3.18 | lanka

Milá paní Elvíro,nestačím se divit reakci předchozích dvou piisatelek a jejich radě .Vám určitě nejde o peníze,ale o to ,aby Vaše maminka měla odpovídající péči a nejen tělesnou ,ale i duševní!Velká chyba byla nechat maminku v tomto zařízení,a nepřesunout ji blízko Vašeho bydliště,Určitě nemůžete svoji maminku často navštěvovat vzhledem ke vzdálenosti ústavu.Nemusíte mamce vůbec nic říkat ,a určitě jděte úřední cestou a převezměte o péči maminky Vy a přestěhujte ji.Stojí Vám to za to,aby jste pomohla své mamince .Nikdo Vám nemusí radit jak se máte ke své mamce chovat a jak ji objímat,to Vy umíte určitě velmi dobře,I s pacientem dg.Alzheimer se dá pracovat a rehabilitovat velmi dobře,ale musí být dostatek empatie s přijde ke zkvalitnění života Vaší maminky.Soukromé dohadování s Vaší sestrou určitě nemá cenu,dle mne je to nečestná osoba pamatující jen na svůj prospěch. Záleží jen a jen na Vás jak tuto nelehou situaci Vaší maminky vyřešíte,Přeji Vám hodně síly a trpělivosti s pozdravem Lanka

1.4.19 | milena

rozumím vám

1.4.19 | milena

Nechápu první dvě pisatelky a ani nechci.Líbí se mi názor třetí ženy a vy ihned reagujte mamince je nutné pomoci.Trpí zbytečně a vaše sestra není slušný člověk. Musíte jednat,pokud vám není lhostejný osud vaší maminky.Vaše sestra není slušný člověk a je mi velmi líto vaší maminky.Nikdy bych to nenechala dojít tak daleko.Konejte pokud vám není lhostejný osud vaší matky.Milena